16 C 52/2021-32 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se po žalovaném domáhá doplatku kupní ceny za koncové zařízení ([anonymizována dvě slova] lite - [anonymizováno]) ve výši 1.999,99 Kč a částky 5.562,13 Kč za služby třetích stran (zprostředkované služby, platební služby a pojištění), kdy tyto částky žalovaný byl povinen uhradit na základě smluvního vztahu právnímu předchůdci žalobce společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], ale neučinil tak. Žalobce požaduje i uhrazení částky 300 Kč představující náklady na vymáhání. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Za splnění předpokladů daných § 115a o.s.ř. rozhodoval soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] to dne 18. 5. 2018. Ve smlouvě bylo ujednáno poskytování základních a doplňkových služeb elektronických komunikací, kdy součástí smlouvy je i ujednání o prodeji koncového zařízení, specifikovaného již výše. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky žalobce a Ceník tarifů a služeb. Nedílnou součástí smlouvy bylo i ujednání o kupní smlouvě, na základě kterého uzavřel žalobce s žalovaným kupní smlouvy na výše uváděné koncové zařízení. Za koncové zařízení se žalovaný zavázal uhradit žalobci kupní cenu ve výši 6.989 Kč. Původní kupní cena činila 8.989 Kč a sleva 2.000 Kč byla slevou podmíněnou. Pokud by došlo k ukončení smlouvy v době 24 měsíců, na kterou byla jako celek uzavřena, žalovaný byl povinen právnímu předchůdci žalobce doplatit podmíněnou slevu 2.000 Kč. Žalobce umožnil žalovanému používat služby poskytované třetí osobou. Služby se žalovaný zavázal platit poskytovateli na účet žalobce spolu s platbami za služby elektronických komunikací. Dlužné platby mj. i za služby třetích stran byly žalovanému vyúčtovány fakturou ze září 2018 ([číslo]) ve výši 3.737 Kč se splatností 20. 9. 2018 a za měsíc říjen 2018 fakturou [číslo]) ve výši 1.825,13 Kč se splatností 20. 10. 2018. Vrácení podmíněné slevy za koncové zařízení bylo žalovanému vyúčtováno fakturou z listopadu 2018 ([číslo]) na 2.000 Kč se splatností 19. 11. 2019. Právní předchůdce žalobce vypověděl smlouvu s žalovaným pro dlouhodobé neplnění závazků z jeho strany dne 28. 8. 2019, a to v souladu s čl. 2 .6.1. Všeobecných podmínek. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020 (v žalobě chybně uvedeno datum 16. 7. 2018), kdy toto bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 12. 2020, který je psán advokátem zastupujícím žalobce v této věci a je zároveň předžalobní výzvou. 5. Žalovaný se zavázal zaplatit podmíněnou slevu z kupní ceny, pokud by došlo k ukončení smluvního vztahu ze smlouvy ve 24 měsících ode dne jeho uzavření. Právní předchůdce v této lhůtě vypověděl smlouvu pro chování žalovaného (opakované dlužné platby). Proto byl žalovaný povinen podmíněnou slevu právnímu předchůdci žalobce uhradit, což včas neučinil a žalobce se po žalovaném oprávněně domáhá dle § 2079 občanského zákoníku zaplacení podmíněné slevy, tj. nedoplatku kupní ceny. Žalobce rovněž prokázal, že žalovaný užíval služby třetích stran a zavázal se je platit na jeho účet, tedy § 1939 občanského zákoníku odůvodňuje i oprávněnost nároku na zaplacení částky 5.562,13 Kč. Právo žalobce je dáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla žalovanému oznámena. 6. Žalovaný požadoval i uhrazení nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč. Jediné žalobcem doložené náklady na vymáhání jsou představovány předžalobní výzvou, která je psána advokátem zastupujícím žalobce v této věci. Za tento úkon si advokát v této věci účtuje úkon právní služby. Jiná tvrzení o nákladech za vymáhání zůstala jen v rovině tvrzení žalobce. Proto byl tento nárok zamítnut. 7. Žalobci bylo přiznáno i požadované příslušenství, které je představováno zákonným úrokem z prodlení za doby uvedené ve výroku I. rozsudku, a to až do zaplacení, to vše podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, jež upravuje výši zákonného úroku z prodlení. 8. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 3 a 142a o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně zcela úspěšný, až na poměrně nepatrnou část. Vyzval přitom žalovaného k platbě žalované částky před podáním žaloby. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v nákladech právního zastoupení představovaných odměnou advokáta dle § 14b vyhlášky (žaloba byla podána na ustáleném vzoru, žalobkyně obdobné žaloby uplatňuje opakovaně, mění jen údaje o částkách, datech a jméně), kdy v tomto případě mu náleží za písemné podání soudu (žalobu) a přípravu, převzetí zastoupení a výzvu k plnění 3 úkony právní služby á 200 Kč. Dále mu přísluší 3 režijní paušály po 100 Kč. K částce 900 Kč přísluší i 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem je povinen žalovaný žalobci k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 1.489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku