17 C 116/2021-55 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Zástavní věřitelka se návrhem ze dne 23.7.2021 domáhá nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že zástavní dlužník dluží pohledávku ve výši uvedené ve výroku usnesení, která je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I tohoto usnesení ve vlastnictví zástavního dlužníka. 2. Zástavní dlužník potvrdil uzavření smlouvy o úvěru, zástavní smlouvy, prodlení se splátkami, zesplatnění a vědomost o postoupení. Navrhl, aby s ohledem na ustanovení § 123 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl prodej zástavy odložen. 3. Dle § 356 z.ř.s. bylo o věci rozhodováno bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání účastníci souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Z listin předložených zástavním věřitelem a ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno: - vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku II je od 16.11.2018 zástavní dlužník. Ke dni 22.7.2021 vyrozuměl zástavní věřitel o započetí výkonu zástavní práva (zjištěno z LV). - dne 9. 8. 2018 byla uzavřena smlouva [číslo] mezi [právnická osoba] (dále jen,,banka“) jako věřitelem a zástavním dlužníkem, na základě které byl zástavnímu dlužníku poskytnut úvěr 700.000 Kč, který se zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2,79 % p.a. formou 360 pravidelných měsíčních splátek v předpokládané výši 2.872,55 Kč splatných vždy k 19. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Úvěr byl čerpán ve výši 700.000 Kč dne 20.12.2018 (zjištěno z citované smlouvy a z výpisu z úvěrového účtu) - dne 9. 8. 2018 byla mezi bankou, zástavním dlužníkem a tehdejšími vlastníky jako zástavci uzavřena zástavní smlouva zajišťující nemovitostmi uvedenými ve výroku tohoto usnesení pohledávky ze smlouvy [číslo] včetně příslušenství. Zástavní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu k 22.8.2018 (zjištěno z citované smlouvy a z LV) - dne 3. 3. 2021 zesplatnila banka pohledávku ze shora citované smlouvy (zjištěno z dodejky a výzvy) - banka postoupila pohledávku uvedenou shora dne 10. 6. 2021 zástavnímu věřiteli, což bylo zástavnímu dlužníku oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení) - zástavní dlužník na základě shora citované smlouvy dluží pohledávku ve výši uvedené ve výroku I tohoto usnesení (zjištěno z výpisu z účtu) - zástavní věřitel vyzval před podáním žaloby zástavního dlužníka k plnění (zjištěno z dopisu) 5. Podle § 358 z.ř.s. řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 6. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena, včetně jejího zajištění. 8. Podle § 123 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zástavní věřitel může zástavu zajišťující spotřebitelský úvěr na bydlení zpeněžit nejdříve po uplynutí 6 měsíců poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil. Ustanovení § 1364 občanského zákoníku se nepoužije. Zástavní věřitel v této době nemůže zástavnímu dlužníku bránit při prodeji zástavy za účelem splacení dluhu. Bylo-li započetí výkonu zástavního práva zapsáno do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav až poté, co zástavní věřitel započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníku oznámil, běží doba 6 měsíců až ode dne zápisu do veřejného seznamu nebo do rejstříku zástav. Byla-li před oznámením ujednána doba kratší, nepřihlíží se k tomu. 9. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 676/2010, které je použitelné i při rozhodování podle § 354 an. zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních:„ Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o. s. ř.). V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné… To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.“ 10. Protože zástavní věřitel předloženými listinami prokázal existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva a kdo je zástavním dlužníkem, byl soud povinen ve smyslu ustanovení § 354 an. z.ř.s. nařídit prodej zástavy, což také učinil. 11. Ustanovení § 123 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nebrání zástavnímu věřiteli činit kroky k uspokojení ze zástavy, je jím jen zakázáno v uvedené lhůtě zástavu zpeněžit. Nařízení prodeje zástavy zpeněžením není (viz i bod 9 odůvodnění), tedy i ve lhůtě 6 měsíců od oznámení o zahájení realizace zástavního práva lze vydat rozhodnutí o soudním prodeji zástavy. Uvedené tudíž není důvodem pro přerušení nyní vedeného řízení. Odložit lze v soudním řízení pouze právní moc nebo provedení výkonu již existujícího soudního rozhodnutí. S ohledem na uvedené vyhodnotil soud návrh zástavního dlužníka jako návrh na přerušení řízení. 12. O náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno, neboť soud je vázán nálezem Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 114/06, ve kterém Ústavní soud uvedl:„ Je porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy (§ 200y až 200za občanského soudního řádu), současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.“ Obdobně rozhodl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 4. 2019, sp.zn. 21 Cdo 310/2019.