118 C 3/2022-28 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 073,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie. 2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinila v řízení spornými. 3. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávala žalované elektřinu, přičemž za období od 25. 2. 2021 do 30. 6. 2021 byla dodávka dané komodity žalované vyúčtována ve výši 7 073,80 Kč se splatností dne 4. 8. 2021. 5. Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. V posuzovaném případě žalobkyně prokázala vznik a existenci závazkového vztahu, který mezi dodavatelem na straně jedné a žalovanou na straně druhé vznikl na základě uzavřené písemné smlouvy, a to o dodávkách elektřiny. Smluvní strany jsou v listinách identifikovány a je rovněž určitě vymezen předmět závazku, tedy zejména povinnost dodavatele dodávat sjednaným způsobem předmětné komodity a povinnost zákazníka platit peněžní plnění za dodávky po vyúčtování smluvní ceny. Obsahem smlouvy nebylo žádné ujednání, jež by odporovalo zákonné úpravě v těchto typech vztahů. Žalobkyně rovněž prokázala vyúčtování dodávek, které žalované v souvislosti s odběrem zaslala. Předložené listiny odpovídají žalobními tvrzeními. Při absenci dobrovolného plnění se odběratel dostal do prodlení s úhradami a vznikl tudíž rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se tedy domáhala v tomto řízení peněžního plnění důvodně a soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní částky z titulu shora specifikovaného smluvního závazku. 8. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 1 726 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 400 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé), 200 Kč režijního paušálu za 2 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH ve výši 126 Kč. V řízení nebylo doloženo, že by vedle žalobkyně rovněž i zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu, proto soud přiznal náhradu jen za dva úkony právní služby. 9. Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem v skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. V případech žalobkyně se jedná o opakované uplatnění nároku ve skutkově i právně obdobných věcech. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje.