13 C 72/2022-56 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31. 3. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky celkem 4.000 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela dne 10. 9. 2015 s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce prostřednictvím elektronického formuláře. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 4.000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli tuto zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky, a to do 12. 10. 2015. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Žalobce se obrátil se svým nárokem na soud, neboť žalovaná dobrovolně nesplnila závazek. Předmětem řízení je toliko jistina zápůjčky, zákonný úrok z prodlení (a náklady řízení), přičemž žalobce nepožaduje poplatek za poskytnutí zápůjčky. Sám žalobce v žalobě uvádí, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované, a pokud by soud dospěl k názoru, že smlouva je z tohoto důvodu neplatná, pak žalobce navrhuje, aby nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, neboť požaduje pouze zaplacení neuhrazené jistiny a zákonný úrok z prodlení. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalobce je právnickou osobou se sídlem na území [země]. Příslušnost soudu k rozhodování věci je dána nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to dle článku 18 odst. 2. nařízení. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužníkem nebyl uzavřen platný závazkový vztah ze smlouvy o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), na základě které by bylo žalované poskytnuto celkem 4.000 Kč, jak bylo tvrzeno v žalobě; již z žalobních tvrzení se podává, že žalobce nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobce je si tak sám vědom, že jeho právní předchůdce nesplnil povinnost věřitele vyplývající pro něho z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tedy odbornou péčí neposoudil schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce je si vědom i právního důsledku nesplnění této povinnosti, tedy neplatnosti uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když žádá, aby jeho nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám. Dotazem u České spořitelny, a.s. ze strany soudu, kdo je majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] a zda na uvedený účet byla dne 10. 9. 2015 připsána částka 4.000 Kč, bylo zjištěno, že majitelem a disponentem účtu v uvedeném období byla [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [část obce], [obec]. Zprávou České spořitelny a.s. tak bylo ověřeno, že předmětné finanční prostředky byly poukázány na účet, jehož majitelkou a jedinou disponentkou byla jiná osoba než žalovaná. Za tohoto stavu věci tak nelze uzavřít, že se finanční prostředky dostaly do dispozice žalované a že by tak žalovaná dlužila žalobci, jakožto právnímu nástupci původního věřitele, částku uvedenou v žalobě. Za takto zjištěného a prokázaného stavu věci proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl žalobní nárok žalobce proti žalované. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované s ohledem na její procesní nečinnost žádné náklady řízení ani vzniknout nemohly. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.