16 C 97/2021-31 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se svojí žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 11. 2021 domáhala proti žalovanému zvýšení výživného, když uváděla, že je dcerou žalovaného, přičemž o výživném žalovaného pro ni bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 10. 2007, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2008, a kterým bylo žalovanému jako otci tehdy nezletilé žalobkyně uloženo platit na výživu částku 1.500 Kč měsíčně k rukám matky žalobkyně. Žalobkyně uváděla, že rozsah jejích potřeb násobně vzrostla, když studuje čtvrtým rokem pedagogické lyceum na soukromé střední škole ve [obec]. Následně plánuje studium vysoké školy. S dojížděním má spojeny výdaje kolem 300 Kč měsíčně, se stravou ve škole 600 Kč měsíčně. V té se platí školné 24.000 Kč ročně. Absolvovala lyžařský výcvik, sportovně turistický kurz a adaptační pobyt v 1. ročníku, vždy se zvýšenými výdaji. Ve 2. ročníku absolvovala studijní školní pobyt v Anglii. Žalovaný se jako její otec na žádném z těchto výdajů nijak nepodílel a nad rámec výživného jí nijak nepřispívá, přičemž ani stanovené výživné dlouhodobě neplatí, kdy toto je vymáháno exekučně, ale marně. Aktuálně dluh na výživném činí podle žalobkyně kolem 140.000 Kč. Požadovala tedy, s ohledem na to, že bydlí s matkou, která pracuje s příjmem okolo 22.000 Kč měsíčně a s náklady na bydlení přes 5.000 Kč měsíčně, kdy s žalovaným je v minimálním kontaktu, aby jí tento ode dne 1. 11. 2018 platil zvýšené výživné 3.000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného, ale pouze na částku 2.000 Kč měsíčně a až od 1. 1. 2022, když uváděl, že v jeho možnostech a schopnostech není hradit vyšší výživné. 3. Z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 22. 10. 2007, č. j. 52 Nc 716/2007-43 soud zjistil, že tímto rozsudkem byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy své matky a žalovaný byl zavázán povinností přispívat pro ni výživným k rukám její matky částkou 1.500 Kč měsíčně. Žalobkyně tehdy navštěvovala mateřskou školu, kdy byla předškolák. Zvlášť placené výuce se nevěnovala. Matka žalobkyně byla tehdy vdaná. Průměrný měsíční čistý příjem dosahoval částky 15.041 Kč, když také na nezletilou pobírala přídavky 250 Kč. Žalovaný byl v té době ženatý. Byl evidován u úřadu práce, následně byl zaměstnán, ale pracovní poměr ukončil na vlastní žádost ve zkušební době, když toto místo zrušeno nebylo a nastoupil do jiného zaměstnání. Průměrného čistého měsíčního příjmu dosahoval v těchto dvou zaměstnáních kolem 11.000 Kč. Oba rodiče měli ještě vyživovací povinnost k tehdy nezletilé dceři [jméno], která navštěvovala 2. ročník střední zdravotní školy v [obec]. 4. Z potvrzení o studiu žalobkyně soud zjistil, že tato studuje čtyřleté denní studium oboru pedagogické lyceum na střední škole [právnická osoba] ve [obec] ve školním roce 2021 2022. Z potvrzení střední školy žalobkyně soud zjistil, že školné činí 1.980 Kč měsíčně. Studentkou této školy je žalobkyně od 1. 9. 2018 dodnes. Absolvovala adaptační pobyt v Itálii s nákladem 4.900 Kč, pobyt v Anglii s nákladem 10.650 Kč, lyžařský výcvik s nákladem 4.000 Kč a turistický kurz nákladem 2.500 Kč. Stravné během studia činí 43 Kč za oběd. 5. Z potvrzení o příjmu matky žalobkyně soud zjistil, že tato dosahovala v roce 2021 průměrného měsíčního čistého příjmu 26.421 Kč. V roce 2020 to bylo 23.812 Kč. 6. Z dokladu SIPO na jméno matky žalobkyně soud zjistil, že tato platí na zálohách elektřiny 2.160 Kč, plynu 5.070 Kč a vodného a stočného 670 Kč měsíčně. 7. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že tato je svobodná. Bydlí s matkou a babičkou v domě ve [obec]. Je zdravá. Placené zájmové činnosti se nevěnuje. Nemá žádný pravidelný příjem. Na účtu má zůstatek asi 20.000 Kč, kdy jde o finanční prostředky, které dostala od rodiny a také z letní brigády, na které si vydělala asi 17 000 Kč. Školné na škole má snížené na částku 1.980 Kč měsíčně na vlastní žádost kvůli rodinným finančním poměrům. Do školy denně dojíždí. Ve škole se stravuje za 43 Kč denně. Je ve čtvrtém ročníku maturitního oboru. Její veškeré potřeby zabezpečuje matka, která jí dává také kapesné 200 Kč měsíčně. Platí také mobilní telefon. Před nástupem na střední školu jí matka pořídila notebook. Spoření ani pojištění si žalobkyně neplatí, dluhy nemá a nemovitosti nevlastní. Žalobkyně je s žalovaným v kontaktu minimálně. Před podáním žaloby jej neoslovila, neboť jejich kontakty jsou narušené, žalovaný dlouhodobě ani výživné neplatí. Musela jej vymáhat exekučně. 8. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že tento je rozvedený, když nemá žádnou jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni. Momentálně bydlí u svého otce, a to poslední 3 léta. Na bydlení mu nyní nic nepřispívá. Je vyučen v oboru gumárenský plastikář. Pracoval na dohodu u agentury [právnická osoba], nyní již na řádnou pracovní smlouvu. Předtím pracoval ve [právnická osoba] s.r.o. ve [obec] po dobu asi 4 měsíců. Předtím byl dlouhodobě evidován u úřadu práce. Je zdravý. Má dluh vůči městu, vůči provozovateli internetu a také na výživném. S žalobkyní se stýká málokdy, nemá tolik času. Nad rámec výživného jí nepřispívá. Účet nemá, spoření ani pojištění si neplatí a nemovitosti nevlastní. 9. Z potvrzení Úřadu práce České republiky soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán až do 14. 6. 2018. Od října 2018 do března 2019 byl zaměstnán ve výkonu trestu. Od 8. 4. 2019, když byl evidován u úřadu práce, byl dvakrát sankčně z evidence úřadu práce vyřazen. Zaměstnán byl dále od 1. 10. 2020 do 23. 2. 2021 u [právnická osoba] s.r.o. ve [obec]. Od 13. 12. 2021 je pak zaměstnán u společnosti [právnická osoba] 10. Ze sdělení [právnická osoba], s.r.o. soud zjistil, že žalovaný u nich byl zaměstnán od 1. 10. 2020 do února 2021, když s ním byl ukončen pracovní poměr pro hrubé porušení pracovní kázně, neboť nastoupil směnu pod vlivem alkoholu, což bylo prokázáno pozitivní dechovou zkouškou. Průměrné měsíční mzdy dosahoval u tohoto zaměstnavatele kolem 17.500 Kč čistého. 11. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že na dohodu o pracovní činnosti u nich byl žalovaný zaměstnán od prosince 2021 do 15. 1. 2022, na hlavní pracovní poměr od 17. 1. 2022 dosud. Za prosinec 2021 činila odměna 5.553 Kč, v lednu 2022 pak 15.650 Kč. 12. Podle § 909 občanského zákoníku změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. 13. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 14. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 15. Podle § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a v míře, v jaké tak činí; přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 16. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že na straně žalobkyně došlo od posledního rozhodnutí soudu o výživném pro ni ze strany žalovaného k takové změně poměrů, která odůvodňuje změnu původního rozsudku o výživném. V době posledního rozhodování soudu o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni tato navštěvovala mateřskou školu. Od roku 2008 tak došlo nepochybně prostým plynutím času k výraznému zvýšení potřeb žalobkyně. Z dokazování je zřejmé, že ke změně poměrů došlo i na straně obou rodičů žalobkyně. Ve vztahu k matce žalobkyně však nutno uvést, že tato si svoji vyživovací povinnost k žalobkyni po celou dobu plní řádně a přispívá na její potřeby a náklady, když s ní žalobkyně také bydlí. Ve vztahu k žalovanému je nutno uvést, že také on, stejně jako matka žalobkyně, již nemá jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni. Z potvrzení posledních dvou zaměstnavatelů žalovaného, jakož i z potvrzení Úřadu práce České republiky má soud za prokázané, že žalovaný je zdráv, je schopen výdělečné činnosti v dělnické profesi alespoň ve výši minimální mzdy. Pokud v mezidobí nepracoval, bylo to pouze z důvodů na jeho straně, ať již šlo o výkon trestu odnětí svobody, případně o propuštění ze zaměstnání z důvodu hrubého porušení pracovní kázně. Tyto skutečnosti však nemohou jít k tíži žalobkyně. Soud tak za celé období, v němž rozhodl o zvýšení výživného, vycházel jednak z tzv. výdělečné potenciality žalovaného, která se u něj rovná nejméně výši minimální mzdy, jakož i v posledním období, kdy je zaměstnán, z jeho reálných příjmů, které o něco málo převyšuje hranici minimální mzdy. Při stanovení výživného soud také přihlížel k potřebám a nákladům žalobkyně. Soud dife