18 C 130/2022-42 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 10 460,50 Kč s příslušenstvím, kterou byla žalovaná povinna zaplatit z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila poskytnutý úvěr. 2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila, k jednání se nedostavila. 3. Žalobkyně vzala žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I. zpět, a proto soud rozhodl o částečném zastavení řízení. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Původní věřitel zaslal na účet žalované dne 18. 6. 2019 částku 5 000 Kč. V údajích o platbě je uvedeno mimo jiné„ [anonymizováno]: [číslo]“ a„ Zapujcka [anonymizováno] [číslo]“ (historie transakcí). 6. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne 18. 9. 2019 uzavřena smlouvu o úvěru, na základě které měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Poskytnutí úvěru mělo být realizováno formou zápočtu pohledávky žalované na poskytnutí úvěru proti pohledávce původního věřitele na uhrazení dluhu žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 8. 2019 (smlouva o úvěru ze dne 18. 9. 2019). Součástí smluvní dokumentace byla rovněž standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 9. 2019 (informační formulář). 7. Dne 2. 2. 2021 zaslal původní věřitel žalované oznámení o postoupení pohledávky, v němž žalované sděluje, že dne 14. 12. 2020 byla pohledávka vůči žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 16 133,27 Kč postoupena ve prospěch žalobkyně (oznámení o postoupení pohledávky). Téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě částky 16 133,27 Kč jako neuhrazené jistiny ze smlouvy o úvěru [číslo] která byla uzavřena 17. 9. 2019 mezi původním věřitelem a žalovanou (výzva k úhradě před podáním žaloby a potvrzení o odeslání). 8. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek plyne, že jde o smlouvu mezi původním věřitelem a žalobkyní, jejímž předmětem má být postoupení pohledávek původního věřitele vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřel se svými klienty. Smlouva měla nabýt účinnosti dnem jejího podpisu. V podpisové části je u postupitele uvedeno datum 18. 3. 2021 a je zde podpis postupitele, kdy ale ze strany postupníka smlouva podepsána není. V příloze smlouvy je uvedena žalovaná, kdy referenční údaje uvedené u žalované odpovídají údajům uvedeným v oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k úhradě ze dne 2. 2. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek). 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala v řízení jako postupník, zabýval se soud nejprve otázkou aktivní věcné legitimace. Podle § 1882 odst. 1 o. z. platí, že dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Ve spisu je založena notifikace postupitele, nicméně ta se podle svého obsahu (žalobkyně v žalobě odkázala na postupní smlouvu ze dne 18. 3. 2021, avšak zároveň je notifikace postupitele datována 2. 2. 2021 a odkazuje na jinou postupní smlouvu (ze dne 14. 12. 2020) i jinou úvěrovou smlouvu pod [číslo]) i podle vyjádření žalobkyně vztahuje k jiné úvěrové smlouvě. V dané věci proto nelze vycházet z toho, že postupitel o postoupení dlužníka řádně vyrozuměl (tj. že by notifikační úkon vyvolal zamýšlené právní důsledky - týkající se osoby oprávněné přijmout plnění - i tehdy, jestliže k cesi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1271/2020), a bylo třeba se zabývat tím, zda postupník (žalobkyně) cesi řádně prokázal. Soud dospěl k závěru, že tomu tak není, a to z následujících důvodů. 10. Přestože byla žalobkyně poučena podle § 118a o. s. ř. (č.l. 28), neprokázala svou aktivní legitimaci ve vztahu k žalované pohledávce. V prvé řadě je třeba uvést, že nebylo prokázáno ani uzavření postupní smlouvy, neboť předložená smlouva není ze strany postupníka podepsána; formálně vzato tedy jde pouze o předloženou ofertu ze dne 18. 3. 2021. I kdyby však soud vyšel z toho, že uzavření smlouvy by obecně mohlo být prokázáno faktickým jednáním žalobkyně (písemná forma postupní smlouvy není obligatorně vyžadována), která dokládá dokumenty uzavřené mezi postupitelem a žalovanou, přesto toto není podle názoru soudu v dané věci dostačující. Soud zde vyšel z toho, že podle sdělení žalobkyně se údaje uvedené v notifikaci postupitele a související výzvě k úhradě (č. l. 22) vztahovaly k jiné úvěrové smlouvě, což ostatně plyne i z toho, že ve výzvě k úhradě je uvedena úvěrová smlouva datovaná k 17. 9. 2019 a označená [číslo] (zatímco v žalobě je odkázáno na úvěrovou smlouvu z 18. 6. 2019), jakož i z toho, že žalobkyně následně upřesnila žalobu tak, že oznámením o postoupení pohledávky i předžalobní výzvou je až samotná žaloba. V příloze k postupní smlouvě, jež má být důkazem o nabytí žalované pohledávky založené úvěrovou smlouvou ze dne 18. 6. 2019, jsou však uvedeny totožné údaje jako v notifikaci ze dne 2. 2. 2021 a výzvě k úhradě z téhož dne (číslo smlouvy [číslo] a výše dluhu 16 133,27 Kč; shoduje se i variabilní symbol ve výzvě k úhradě a„ [anonymizováno]“ v příloze postupní smlouvy). Podle obsahu výzvy k úhradě ze dne 2. 2. 2021 se však právě v ní specifikovaná pohledávka (číslo smlouvy [číslo] a výše dluhu 16 133,27 Kč) vztahuje k úvěrové smlouvě ze dne 17. 9. 2019 a nikoli tedy ze dne 18. 6. 2019. Přehlédnout pak nelze ani to, že ve výzvě k úhradě ze dne 2. 2. 2021 je uvedeno, že částka 16 133,27 Kč představuje dlužnou jistinu, kdy oproti tomu je zde žalobní tvrzení, že výše jistiny úvěru ze dne 18. 6. 2019 byla toliko ve výši 5 000 Kč, stejně jako tu skutečnost, že postoupení se týkalo pohledávek ze smluv o zápůjčce (čl. I.1 postupní smlouvy). Rovněž v potvrzení o transakci z 18. 6. 2019 je uvedeno jiné referenční číslo, a to [číslo] (oproti číslu [číslo] uvedenému v postupní smlouvě a dalších dokumentech). Dále lze poukázat i na to, že dokonce ani samotná smlouva o úvěru ze dne 18. 6. 2019 v řízení vůbec nebyla předložena jako listinný důkaz. 11. Na základě výše uvedeného tedy soud činí závěr, že se žalobkyni nepodařilo prokázat její aktivní věcnou legitimaci, neboť z obsahu doložených listin nelze dovodit, že by pohledávka, která byla uplatněna žalobou, tj. pohledávka, která měla být založena úvěrovou smlouvou ze dne 18. 6. 2019, byla na žalobkyni platně postoupena. 12. Ve vztahu k řešené otázce postoupení lze dodat, že k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky vedle vlastního označení účastníků (postupitele a postupníka) patří identifikace postupované pohledávky, která musí zahrnovat řádné označení postupitelova dlužníka a popis pohledávky co do její výše a skutečností, na nichž se zakládá. Postupovaná pohledávka pak musí být identifikována dostatečně určitě – tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem a aby mezi smluvními stranami nevznikaly pochybnosti o tom, jaká pohledávka, jak a kdy byla postoupena. Uvedené závěry dřívější rozhodovací praxe jsou přitom aplikovatelné též pro případy, na něž dopadá právní úprava obsažená v § 1879 a násl. o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3855/2018). I kdyby se tedy doložená (nepodepsaná) postupní smlouva mohla případně vztahovat k pohledávce uplatněné žalobou, přesto by zde byla dána pochybnost o určitosti jejího vymezení, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že původní věřitel měl více pohledávek vůči žalované resp. že docházelo k postupnému uzavírání úvěrových smluv s tvrzenými vzájemnými zápočty. Relevantní by tedy zde byla i úvaha o případné neurčitosti postupní smlouvy, kdy je dána pochybnost ohledně toho, ke které pohledávce se mělo postoupení vztahovat. To by pak mohlo vést k závěru, že se k danému právnímu jednání nepřihlíží pro neurčitost (§ 553 a § 554 o. z.). 13. Na výše uvedených závěrech nic nemění ta skutečnost, že bylo prokázáno, že žalovaná od původního věřitele obdržela dne 18. 6. 2019 částku 5 000 Kč, protože to samo o sobě aktivní věcnou legitimaci žalobkyně jako odlišného subjektu k vymáhání dané částky, ať už z titulu smlouvy či bezdůvodného obohacení, nezakládá. 14. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby bylo postoupení řádně doloženo, nabízel by se ve věci možný závěr o neplatnosti úvěrových smluv podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitel žalovanou toliko lustroval ve veřejných databázích a spolehl se na její obecné prohlášení. Je tedy zcela zřejmé, že faktickou situací žalované co do jejích majetkových poměrů, příjmů a výdajů se původní věřitel nezabýval, což odpovídá i způsobu uzavření na sebe navazujících úvěrových smluv. Navíc, žalobkyně žádné důkazy v tomto směru nedoložila a sama uvedla, že ani žádné důkazy v tomto směru nenavrhuje. V případě takového závěru, kdy by byla řešena otázka výše bezdůvodného obohacení, by se pak jako relevantní nabízela i úvaha