18 C 66/2022-28 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 30 621 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [obec a číslo]. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny s datem zahájení dodávky ke dni 19. 11. 2014, a to pro odběrné místo na adrese [obec a číslo]. Součástí této smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky původního věřitele a ceník, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, všeobecné obchodní podmínky, ceník). Již v průběhu trvání smluvního vztahu byl žalovaný upomínán k úhradě dlužné částky 2 420 Kč (upomínka původního věřitele ze dne 13. 12. 2018). Původní věřitel vyúčtoval žalovanému dodávky elektřiny za období od 12. 1. 2018 do 15. 1. 2019 ve výši celkem 29 618 Kč, a to se splatností ke dni 31. 1. 2019. Tato částka již zohledňovala přijaté zálohy ve výši 23 000 Kč (periodická faktura za sdružené služby dodávky elektřiny za dané období). Původní věřitel následně vyúčtoval žalovanému dodávky elektřiny také za období od 16. 1. 2019 do 24. 1. 2019 ve výši celkem 1 003 Kč, a to se splatností ke dni 19. 2. 2019 (mimořádná faktura za sdružené služby dodávky elektřiny – konečný účet). Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným ve prospěch aktuální žalobkyně, přičemž tuto skutečnost rovněž oznámil žalovanému, a to oznámením ze dne 7. 7. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 7. 2021, podací arch, smlouva o postoupení pohledávek, dodatky k této smlouvě, dílčí předávací protokol a potvrzení o zaplacení postupní ceny). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dluhu také ze strany právního zástupce žalobkyně, a to výzvou ze dne 7. 7. 2021 (předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně). Po právní stránce soud hodnotil věc podle o. z. a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“). Podle § 50 odst. 2 věty prvé energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V posuzovaném případě žalobkyně prokázala vznik a existenci závazkového vztahu, který mezi původním dodavatelem na straně jedné a žalovaným na straně druhé vznikl na základě uzavřené písemné smlouvy, a to o dodávkách elektřiny. Smluvní strany jsou v listinách identifikovány a je rovněž určitě vymezen předmět závazku, tedy zejména povinnost dodavatele dodávat sjednaným způsobem předmětné komodity a povinnost zákazníka platit peněžní plnění za dodávky po vyúčtování smluvní ceny. Soud zároveň konstatuje, že obsahem smlouvy nebylo žádné ujednání, jež by odporovalo zákonné úpravě v těchto typech vztahů. Žalobkyně rovněž prokázala vyúčtování dodávek, která žalovanému v souvislosti s odběrem byla zaslána. Předložené listiny odpovídají žalobním tvrzením. Při absenci dobrovolného plnění se odběratel dostal do prodlení s úhradami a vznikl tudíž rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení coby příslušenství pohledávek, který byl přiznán podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobkyně konečně prokázala též postoupení předmětné pohledávky na svou osobu coby postupníka. Žalobkyně se tedy domáhala v tomto řízení peněžního plnění důvodně a soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní částky z titulu shora specifikovaného smluvního závazku. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. při aplikaci § 14b advokátního tarifu. Procesně úspěšné žalobkyni tak byly přiznány náklady řízení v celkové částce 3 404 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši celkem 1 226 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč dle § 14b advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění), 300 Kč režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH ve výši 378 Kč Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Soudu je známo, že v případě žalobkyně se jedná o opakované uplatnění nároku ve skutkově i právně obdobných věcech. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje.