7 C 91/2020-118 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum] a podáním ze dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6.338,72 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o kreditní kartě, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 10.000 Kč. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky banky, všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný sjednané podmínky porušil, když přestal řádně hradit sjednané minimální splátky úvěru. Banka dne [datum] smlouvu vypověděla a účet uzavřela. Žalovaný byl vyzván k úhradě přípisem dlužné částky 6.338,72 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 266,96 Kč. Žalovaný dne [datum] provedl úhradu 200 Kč, která byla započtena na úrok z prodlení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluveného úroku 23,88 % ročně z částky 6.338,72 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. K tomuto dni činil dluh žalovaného částku 8.801,56 Kč. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně skladby dlužné částky, přičemž podrobně rozvedla jednotlivé platby žalovaného, s uvedením, k úhradě jakého nároku byly započteny. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 3.230,56 Kč, představující nesplacenou jistinu úvěru a částky 3.108,16 Kč představující neuhrazené poplatky za služby a smluvní pokuty. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne [datum] a dále podáním ze dne [datum]. Žalovaný učinil nesporným, že dne [datum] uzavřel s [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvou o kreditní kartě s úvěrovým limitem 10.000 Kč, ze kterého vyčerpal 9.000 Kč. Dále učinil nesporným, že ke dni [datum] došlo k uzavření účtu a následně k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný dále uvedl, že na úhradu úvěru zaplatil ve 34 měsíčních splátkách celkem 17.335,32 Kč, kterými dle svého názoru úvěr včetně úroků zcela splatil. Žalovaný namítl, že banka neoprávněně provedla srážky v celkové výši 6.000 Kč jako náklady z prodlení, ačkoli byl úvěr řádně hrazen inkasem z účtu [bankovní účet]. Žalovaný dále rozporuje vznik nároku na zaplacení nákladů spojených s prodlením ve výši 6.000 Kč ! 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami — smlouvou o úvěru ze dne [datum], standartními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], žádostí o zřízení kartového účtu a karty ze dne [datum], žádostí o poskytnutí úvěrového produktu, platební bilancí, obratovou historií kreditní karty, výpisy z kartového účtu za období od [datum] do [datum], všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], obchodními podmínkami, sazebníkem [právnická osoba], ceníkem [právnická osoba], výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum] včetně dodejky, smlouvo o postoupení pohledávek, včetně přílohy — seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému, předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému, z nichž učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem až 10.000 Kč Smlouvou byl sjednán úrok 23,88 % ročně. Smlouvou byl dále sjednán poplatek za správu a vedení kartového účtu ve výši 59 Kč měsíčně. Úvěr byl poskytnut na období jednoho roku. Celkem měl žalovaný za dobu trvání smlouvy zaplatit 12.107 Kč. V případě prodlení dlužníka se splátkou úvěru je sjednána smluvní pokuta ve výši dle ceníku a náklady spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru. Dále je věřitel oprávněn požadovat splacení veškerých pohledávek z úvěru. V žádosti o zřízení kartového účtu žalovaný prohlásil, že přistupuje k pojištění vyčerpané částky a prohlašuje, že převzal příslušné pojistné podmínky. 7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o úvěru se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 9.000 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně, využil právní předchůdce žalobkyně oprávnění dle smlouvy a úvěr zesplatnil dne [datum]. Následně došlo k platnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 9. Jelikož se v předmětné věci jedná o smlouvu spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a podnikatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran — jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání. Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu — úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. 10. Soud tedy při posuzování smlouvy o úvěru a konkrétních ujednání postupoval v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání konkrétní smlouvy — posuzoval tedy, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zdali jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zdali je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Preambule směrnice Rady 93/13/, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla provedena zákonnými ustanoveními § 1813 a § 1814 občanského zákoníku, stanoví, že při hodnocení kritéria„ dobré víry“, resp.„ přiměřenosti“ je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno, nebo služby poskytnuty, na zvláštní objednávku spotřebitele. Ustanovení § 1813 občanského zákoníku z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, nebo smluvní pokuty, např. ve formě různých sankčních poplatků (srovnej Smith versus Mortgage Express, unreported, 2. 2. 2007). 11. Vzhledem k vyjádření žalovaného ve věci zabýval se soud oprávněností nároku žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a nákladů spojených s prodlením účtovaných žalovanému za dobu trvání smlouvy v celkové výši 6.000 Kč. V článku 4.4 smlouvy je sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný nezaplatí splátku řádně a včas. Co do výše smluvní pokuty a podmínek uplatnění odkazuje smlouva na ceník. Stejně tak i v případě nákladů se správou úvěru v prodlení. Soud konstatuje, že ceníky předložené žalobkyni k důkazu, se nenachází na listině opatřené podpisem žalovaného. Smluvní pokuta a náklady spojené se správou úvěru v prodlení tak, jak jsou koncipovány v žalobkyni předložených listinách (smlouvě, VOP a ceníku) nejsou, z pohledu práva na ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách, sjednány platně. Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak soud v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku k ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 19C 344/2016). S ohledem na nálezovou judikaturu a vzhledem k námitce žalovaného proti účtování nákladů prodlení, pak soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě a nákladech spojených se správou úvěru v prodlení a s vymáháním úvěru s odkazem na ceník je neplatné a poplatky v celkové výši 6.000 Kč byly žalovanému účtovány nedůvodně. 12. Dále se soud zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení poplatku za pojištění a shledal tento nárok zcela nedůvodným, když chybí jakékoli ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným o povinnosti žalovaného platit poplatek za sjednané pojištění, ujednání o výši poplatku a jeho splatnosti. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání vzniku nároku na zaplacení tohoto poplatku, když z článku 5 úvěro