10 C 82/2021-37 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 9 030 Kč (z toho 5 324,29 Kč na jistině a 3 705,71 Kč na souhrnném poplatku) s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 9 030 Kč za dobu od 6. 6. 2008 do 18. 12. 2020 (8 977,90 Kč) a dále úrok z prodlení z této částky za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 24. 5. 2007. Žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč, poslední splátka splatná 29. 5. 2008. Žalovaná uhradila částku 7 930 Kč, na jistině dluží 5 324,29 Kč a na poplatku 3 705,71 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 24. 5. 2007 (čtvrtek) bylo mezi žalovaným, jakožto spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo k uvedenému datu předmětem podnikání této společnosti poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů), uzavřeno písemné ujednání, označené jako smlouva o půjčce [číslo] na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy žalované 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnutou částku vrátí společně se souhrnným poplatkem 6 960 Kč, a to v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč (k rukám osoby dle čl. 13 smlouvy). První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Dle čl. 4 smluvních podmínek smlouvy o půjčce se zákazník zavazuje platit splátky celkové dlužné částky včas, v souladu s pokyny právního předchůdce žalobkyně. Dle čl. 5 budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku, po jeho úplném uhrazení na vlastní půjčku. Dle čl. 8 je ujednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (to je včetně souhrnného poplatku), a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle čl. 11 je zákazník povinen uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky. Smlouva o půjčce se řídí dle výslovného ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nestanoví-li zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru jinak (čl. 16). Smluvní podmínky nejsou žalovanou podepsány. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami společnosti za jinými dlužníky na žalobkyni, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou (na straně 89 ze 109). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení). Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o půjčce, upozorněna na postoupení na žalobkyni a na možnost soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání této výzvy). 5. Právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 24. 5. 2007 se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění rozhodném k datu uzavření smlouvy, dále„ obč. z.“), zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (platném a účinném do 31. 12. 2010, ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 6. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaná, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne 24. 5. 2007 smlouvu o půjčce (dle § 657, § 658 obč. z.), na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto společně s poplatkem za půjčku ve výši 6 960 Kč, vrátí v 53 hotovostních týdenních splátkách ve výši 320 Kč. První splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy, splatnost následujících splátek není uvedena, proto je nutno uplatnit výklad pro spotřebitele příznivější, to je pozdější splatnost splátky (tímto je vyloučena aplikace § 122 zákona č. 40/1964 Sb.), tedy vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne 24. 5. 2007 (čtvrtek). První splátka byla splatná dne 31. 5. 2007 (čtvrtek). Druhá až poslední splátka, dle uvedeného výkladu„ vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období“. Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení dne 1. 6. 2008 (neděle). Žalobkyně pochybila při určení data v úvahu přicházející poslední splátky, při řádném splácení, když uvedla datum 29. 5. 2008. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením sjednaných splátek. Avšak žalobkyně neuvedla, kdy a jak hradila. Soud proto vychází z jejího tvrzení, že uhradila celkem 7 930 Kč. Pokud žalobkyně neuvedla, kdy a jak žalovaná hradila, považuje soud splácení uvedené částky až do výše 7 930 Kč za řádné a včasné splácení dle splátek. V tomto případě se jednalo o komerčně nazývanou krátkodobou (rychlou) půjčku nabízenou mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovanou nebankovními subjekty osobám, které by půjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Poté je logické, že s ohledem na výrazně vyšší podnikatelské riziko jsou případné poplatky, či úroky požadované těmito nebankovními věřiteli vyšší, než obvyklé bankovní úroky. Dle § 658 obč. z. lze ujednat úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny. Tyto lze sjednat v procentuální, nebo pevné výši. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla sjednána jako úplata (odměna) za užívání přenechané částky 10 000 Kč, částka 6 960 Kč. V případě spotřebitelské smlouvy je nutno nahlížet na smluvené úroky z úvěru jako na ujednání dle § 56 odst. 2 obč. z. (cena plnění). Soud v takovém případě posuzuje platnost tohoto ujednání dle – v postavení k slabší straně právního vztahu – nižšího zákonného standardu (to je obecné právní úpravy § 3 odst. 1, § 39) – než je poskytnut v právní úpravě ochrany spotřebitele, neboť ochranářská spotřebitelská úprava se nevztahuje na cenu plnění. Při přepočtu na smluvní úroky z půjčky představuje odměna ve výši 6 960 Kč – 69,6 % ročně z poskytnuté jistiny. Dle ustálené judikatury může soud s ohledem na okolnosti konkrétního případu s poukazem na § 3 odst. 1 a § 39 obč. z. nepřiznat věřiteli nepřiměřeně vysoký úrok sjednaný s dlužníkem, což je úrok podstatně přesahující úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou. Určitým vodítkem zde má být srovnání s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. Přičemž nepřiměřený nemusí být úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. K měsíci květen 2007 se nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami pohybovaly okolo 6,20 % až 12,86 % ročně (domácnosti a NISD na spotřebu – celkem, splatnost do 1 roku včetně; údaje jsou čerpány z www.cnb.cz). Přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy krátkodobých rychlých půjček pro věřitele, má soud za to, že poplatek za půjčku ve výši 6 690 Kč, sjednaný ve výši až pětinásobku úrokové míry peněžních ústavů, byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou sjednán v excesivně nepřiměřené výši, žalovaná tuto výši nemohla s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit, byl tedy sjednán v rozporu s § 39