12 C 8/2021-33 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení ze žalované částky s tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se jako poplatník do příslušné evidence. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti a i přes výzvu žalobce nezaplatila televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020. Z uvedeného důvodu se proto žalobce domáhá práva na zaplacení televizních poplatků včetně kapitalizovaného příslušenství. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. 4. Z výpisu z evidence České pošty ze dne 16. 9. 2020, že žalovaná se přihlásila jako televizní poplatník od srpna roku 2019. Z listiny nazvané jako„ Specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení“, že úrok byl za období od 16.9.2019 do 15.10.2020 kapitalizován částkou 60,29 Kč Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 15.3.2020, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dluhu, kdy výzva byla vložena do schránky v místě bydliště žalované dne 18. 3. 2020 (viz. dodejka č.l. 19). Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 27.5.2020, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dluhu, kdy výzva byla uložena dne 2. 6. 2020 (viz. dodejka č.l. 23). Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 15.7.2020, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě dluhu, kdy výzva byla vložena do schránky v místě bydliště žalovaného dne 4. 8. 2020 (viz. převzetí zásilek na docházku č.l. 26). 5. Žaloba je důvodná. 6. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaná je poplatníkem televizních poplatků a nesplnil svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobce neuhradila, soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobnímu nároku vyhověl a žalovanou zavázal platební povinností, jak vyplývá z výroku shora s tím, že žalovaná je současně vedle jistiny povinna zaplatit žalobci příslušenství, které žalobce požaduje ode dne prvního dne prodlení, tj. od 16. 9. 2019 do 15. 10. 2020, tj. do dne podání žaloby v zákonné výši, jak je stanoveno nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, účinném v době vzniku prodlení, a to § 2 tohoto nařízení, kdy výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Rozhodnutí o příslušenství z přisouzené částky je tedy výrazem aplikace ust. § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví prováděcí předpis, platný v době vzniku prodlení. 8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, okresní soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky byl vázán nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mj. vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků ([žalobkyně]) sama spravuje... pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [žalobkyně], nadto lze – podle Ústavního soudu – vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 poskytovat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [žalobkyně] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama...“. Proto byla-li i v této věci [žalobkyně] coby procesně úspěšná žalující strana zastoupena advokátem, je povinností soudu přihlédnout, resp. respektovat v této s cit. nálezem Ústavního soudu skutkově obdobné věci právní názor Ústavního soudu, což přivodilo ten závěr, že náklady spojené s právním zastoupením žalobce nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj. Protože jiná situace panuje ohledně žalobcem zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, byl pouze tento výdaj soudem shledán jako žalobcem účelně vynaložený, což se projevilo ve výroku II., který je v tomto směru odrazem aplikace § 142 odst. 1 o.s.ř. ve světle již citovaného nálezu Ústavního soudu. 9. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).