3 C 117/2021-53 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 5 667 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovanému byly prostřednictvím karty poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 990 Kč. Žalovanému byl následně naúčtován poplatek za prodloužení smlouvy ve výši 191 Kč, kdy žalovaný uhradil pouze částku 674 Kč. Žalobkyně tak požaduje uhradit částku 4 507 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále částku 1 160 Kč označenou jako poplatek z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. <i>3. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>4. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>5. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>6. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.</i> 7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným za užití prostředků komunikace na dálku dne [datum] ujednání, ve kterém se [právnická osoba] zavázala zřídit žalovanému službu Twisto účet, prostřednictvím kterého byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby a žalovaný se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů, a to vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Dle čl. 2 smlouvy, pokud žalovaný neuhradí alespoň 10 % z částky čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a žalovanému vznikne povinnost uhradit kromě dlužné částky i účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení ve výších dle obchodních podmínek. V březnu 2020 žalovaný čerpal celkem částku 6 731,36 Kč, kdy žalobkyně vyúčtovala žalovanému poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 191 Kč, žalovaný pak uhradil pouze částku 2 415,36 Kč. Žalobkyně následně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 160 Kč. 8. Žalovaný uzavřel s žalobkyní ujednání, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok. Soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný tak je povinen žalobkyni, uhradit částku 4 507 Kč, vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžité částky, je povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Dále je žalovaný povinen zaplatit i smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 1 160 Kč. 9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byl úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 200 Kč. Zástupkyni žalobkyně náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění se základním právním a skutkovým rozborem, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 600 Kč. Dále advokátce náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupkyně žalobkyně částku 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 189 Kč, pak soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 1 089 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 1 489 Kč. 10. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.