7 C 234/2021-42 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 26. 4. 2021 domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.712,89 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1.299 Kč Celkem se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni 18.186 Kč Poslední splátka a zároveň splatnost celého závazku připadla na [datum]. Žalovaná zaplatila celkem 13.700 Kč, řádně uhradila 10 splátek. Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované poslední upomínku před podáním žaloby dne [datum]. Podáním ze dne [datum] k výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení, ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, přičemž odkázala na údaje uvedené v žádosti o úvěr. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: 6. Dne 14. 12. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru 4.000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 723 Kč, inkasní poplatek 2.500 Kč, úrok z úvěru 15% ročně. Celkem se žalovaná smlouvou zavázala zaplatit částku 18.186 Kč ve 14 splátkách po 1.299 Kč Smlouvou byla pro případ porušení povinností žalované zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná svému smluvnímu závazku nedostála, kdy na předepsané splátky uhradila deset splátek v celkové výši 13.700 Kč. 7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého v každé smlouvě o zápůjčce jednotlivě se předmětné smluvní vztahy řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 29. 12. 2016) a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění platném v době poskytnutí zápůjčky). 8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (platném v době poskytnutí úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 9. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Pokud má věřitel postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, je třeba, aby si informace uvedené spotřebitelem ověřil (zejména, aby byla řádně doložena výše jeho příjmů). Shodně například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. 10. [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byl věřitel dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výpisem z účtu, výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. 11. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně ověřovala úvěruschopnosti žalované z informací žalované a listin doložených žalovanou, a to občanského průkazu, příjmových dokladů o výplatě provize [právnická osoba] [anonymizováno] výpisem z bankovního účtu, se zůstatkem 7.613,84 Kč, oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má jedno vyživované dítě do 25 let, je na mateřské dovolené s příjmem 7.600 Kč měsíčně, současně pracuje jako OSVČ s příjmem 3.800 Kč měsíčně, jako druh bydlení uvedla„ u partnera“. K výdajům uvedla žalovaná částku 2.000 Kč na bydlení a 5.600 Kč na dopravu a jídlo. Dále uvedla, že splácí 1.000 Kč na stávající půjčku. 12. Z evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy měla tři nezaopatřené děti (ročník 2009, 2011 a 2015). Z informačního systému soudu bylo zjištěno, že žalovaná měla ke dni uzavření předmětné smlouvy další závazky vymáhané exekučně. 13. Skutečnost, že žalovaná neuvedla pravdivě počet vyživovaných dětí, nemohla žalobkyně zjistit. Nicméně ani částka 5.600 Kč, kterou by měla žalovaná vynakládat na dopravu, jídlo a osobní náklady je v případě výživy jedné dospělé osoby a jednoho dítěte, jeví soudu jako podhodnocená. Další pochybnosti o schopnosti splácet spotřebitelský úvěr měla u věřitele vyvolat skutečnost, že po žalované byla vymáhána částka 23 336 Kč jako dluh na veřejném zdravotním pojištění, kdy se sice daňová exekuce nařízená exekučním příkazem zastavovala, avšak nikoli z důvodu zaplacení, ale proto, že pohledávka měla být nadále vymáhána jiným způsobem. Věřiteli tak muselo být zřejmé, že žalovaná má problémy s plněním svých závazků, které po ní musí být dokonce exekučně vymáhány. Vzhledem k nízkým příjmům žalované, nedostatku úspor na bankovním účtu a její špatné platební morálce musel mít věřitel důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dlužnou částku splácet a bylo zcela žádoucí ověřit i další údaj o předchozím dluhovém zatížení žalované například lustrací v systému SOLUS nebo NRKI/BRKI, což však věřitel neučinil. 14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovanou, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. 15. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. 16. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 10.000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatila celkem 13.700 Kč. Žalovaná tato skutková tvrzení žalobkyně nepopřela, žalobkyně tyto skutečnosti uvedla přímo v žalobě. Dluh žalované ze zápůjčky byl tedy zcela uhrazen a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odstavec