10 C 20/2022-45 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky dle výroku I., jakožto dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou dne [datum], na základě které bylo žalované poskytnuto v hotovosti 20 000 Kč, přičemž tuto částku se žalovaná zavázala vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 14 800 Kč (z toho 2 800 Kč úrok, který byl sjednán v sazbě 23,72 % ročně, 4 000 Kč poplatek, 8 000 Kč hotovostní inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách. Žalovaná uhradila pouze 31 946,15 Kč (do [datum] částku 26 450 Kč, od [datum] ještě 5 496,15 Kč), na jistině po zápočtech úhrad žalobkyní dluží žalovaná na jistině 5 121,96 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované ověřila z bankovních výpisů, z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované, lustrací v insolvenčním rejstříku, s tím, že pokud žalovaná uvedla, že má měsíční příjem starobního důchodu 12 000 Kč a dále další příjem 10 725 Kč, žije ve vlastním bytě a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, byla vyhodnocena jako dostatečně solventní. Žalobkyně bohužel nedisponuje doklady, které žalovaná při sjednání úvěru předložila. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalovanou částku v plné výši uznává, ale protože nebyla vyrozuměna o dlužné částce, nevěděla, že něčeho dluží. 3. Dle § 153a odst. 1 první věta, odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Dle § 99 odst. 2 první věta o. s. ř., soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. 5. Uznání nároku či jeho základu žalovanou v civilním soudním řízení je projevem dispoziční zásady. Z procesního úkonu žalované musí obsahově jednoznačně vyplývat, že žalovaná žalobní nárok zcela, zčásti, nebo v jeho základu uznává. Není rozhodující, zda a jak je takový procesní úkon označen a zda uznání nároků je vyjádřeno právě tímto slovním spojením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 522/2001). Důsledkem uznání je povinnost soudu rozhodnout podle tohoto uznání, tj. vydat rozsudek pro uznání. Tento však nemůže být soudem vydán, pokud by byl v rozporu s právními předpisy (ať už procesními, nebo předpisy hmotného práva). O podmínku rozporu s hmotným právem jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních jednání nebo pomíjí-li náležitosti právních jednání, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019). 6. S ohledem na právní úpravu ochrany spotřebitele, která je obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“ (ve vztahu je spotřebitelským úvěrům zejména § 419, § 420 odst. 1 a 2, § 1810, § 1812, § 1813, § 1815 o. z., ve vazbě na úvěry § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z.), dále v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vycházeje zejména z unijního spotřebitelského práva, k tomu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a současné judikatury k eurokonformnímu výkladu české právní úpravy, k tomu např. nález Ústavního ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dále rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020, je právě v tomto případě dán rozpor s hmotným právem, pokud by byl vydán rozsudek pro uznání dle procesního uznání žalované, neboť takové rozhodnutí by zcela popřelo spotřebitelskou právní úpravu, když při právním posouzení této věci, jak bude uvedeno dále, nebyla zachována ze strany úvěrujícího zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a poskytnutí spotřebitelského úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Proto soud nerozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř., ale za splnění za splnění podmínek § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 7. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 8. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] bylo mezi žalovanou, jakožto spotřebitelem, a společností [právnická osoba], [IČO] (dle obchodního rejstříku bylo od [datum] předmětem podnikání této společnosti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru), uzavřeno písemné ujednání, označené jako [název produktu], smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě kterého tato společnost poskytla v hotovosti žalované 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, poskytnutou částku vrátit společně s úrokem 2 800 Kč (tento má představovat 23,72% úrok ročně), poplatkem 4 000 Kč, hotovostním inkasem splátek 8 000 Kč, tedy celkovými náklady spotřebitelského úvěru 14 800 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 600 Kč Smlouva je tvořena čtyřmi stranami, na první a čtvrté straně jsou soudem již uvedené parametry úvěru včetně podpisu žalované, druhou a třetí stranu tvoří text doplňujících ustanovení smlouvy, která mají povahu smluvních podmínek (psáno hustě a menším písmem). Dle čl. 9, který je samostatně žalovanou podepsán, žalovaná požádala úvěrujícího, aby spotřebitelský úvěr touto smlouvou čerpaný byl použit na splacení dosud nesplacených částí spotřebitelských úvěrů, které u [právnická osoba], čerpala žalovaná v minulosti (tzv. refinancování). Úvěrující toto akceptuje. Obsahem je ujednání, že z poskytovaného úvěru bude částka 4 512 Kč použita na smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalované bude vyplacen toliko rozdíl a to je částka 15 488 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná při žádosti o poskytnutí uvedené částky uvedla, že je vdaná a s manželem žije ve společné domácnosti ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání, její měsíční příjem je 22 725 Kč, z toho státní podpora – hlavní (důchod starobní, invalidní, podpora v nezaměstnanosti, mateřská nebo rodičovská dovolená) 10 725 Kč a čistý hlavní příjem (mzda, HPP, část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) 12 000 Kč, u této částky je uvedena šipka dolů, není zřejmé, co má toto znamenat. Ani u uvedených položek není konkretizace, o jaký druh státní podpory se jedná, o jaký příjem jde v případě položky čistého příjmu. Má v současnosti úvěr u [příjmení] [jméno], v celkové částce 30 000 Kč, měsíční splátka 4 000 Kč. Měsíční výdaje 2 000 Kč (nájem, inkaso, energie), 3 500 Kč (osobní výdaje), 4 000 Kč splátka jiného úvěru u [právnická osoba] (jednalo se tedy o opakovaný peněžní závazek mezi těmito stranami), celkem 9 500 Kč. Použitelný příjem činí 13 225 Kč. Žalovaná měla doložit bankovní výpis. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni (v příloze smlouvy je tato uvedena), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Dopisem ze dne 30. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání). Ničeho více žalobkyně nedoložila. 9. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky n