12 C 103/2021-75 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne 3. 12. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení shora cit. částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, neboť dle smlouvy o úvěru uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným předchůdce žalobce ze dne 22. 6. 2016 poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr ve výši 8.000 Kč splatný do 22. 6. 2017 a žalovaný se zavázal k úhradě úvěru do 22. 6. 2017 včetně úroku z úvěru ve výši 0,2833 % denně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný celkem uhradil v 7 splátkách částku ve výši 8.400 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že v rámci registrace smlouvy žalovaný uvedl, že je zaměstnán a je schopen měsíčně hradit splátky ve výši 1000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky byla dne 1. 1. 2021 pohledávka postoupena na společnosti [právnická osoba] a téhož dne byla pohledávka postoupena společností [právnická osoba] na žalobce. Žalovaný ke dni podání žaloby ani po předžalobní výzvě žalobce ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. -) předchůdce žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému jako úvěrované dle smlouvy o úvěru dne 22. 6. 2016 částku ve výši 8.000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] (rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 6. 2016, standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardní podmínky smlouvy o úvěru, potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 6. 2016, platební informace předchůdce žalobce), a žalovaný se zavázal uhradit žalobci částku ve výši 8.000 Kč do 22. 6. 2017 (smlouva o úvěru). -) žalovaný uhradil celkovou částku ve výši 8.400 Kč (sdělení žalobce ze dne 3. 12. 2021) -) žalovaný ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobce ze dne 6. 5. 2020 zaslané mu na doručovací adresu (kopie poštovního podacího lístku ze dne 15. 5. 2020) žalobci ničeho neuhradil. -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 včetně přílohy, že pohledávka byla postoupena společnosti [právnická osoba] -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 včetně přílohy, že pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba] žalobci a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn dne 6. 5. 2020 spolu s předžalobní výzvou (kopie poštovního podacího lístku ze dne 15. 5. 2020). 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databáze umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Soud je dle judikatorního vývoje povinen z úřední povinnosti zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žalovaného, tedy jeho solventností. 7. Žalobce však ani po výzvě soudu žalobu řádně nedoplnil, pouze sdělil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán a byl schopen úvěr splácet. Neuvedl, zda si majetkovou situaci žalovaného dále ověřoval a jakým způsobem uvažoval, pokud ho vyhodnotil jako osobu solventní. 8. Soudu je z úřední činnosti známo, že na žalovaného je vedena řada civilních sporů týkajících se nesplácených úvěrů na majetek žalovaného je vedena řada exekucí. 9. Soud uzavřel, že spotřebitelský úvěr, který žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, je ve smyslu § 9 dost. 1 zákona č. 145/2010 Sb., absolutně neplatný. 10. Jestliže žalovaný na spotřebitelský úvěr, který mu byl předchůdcem žalobcem poskytnut ve výši 8.000 Kč, zaplatil ke dni podání žaloby 8.400 Kč, a je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, pak mu žádná povinnost vůči žalobci nevznikla. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., které stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný procesní úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci neměl úspěch. Ve sporu byl plně úspěšný žalovaný, ale ze spisu vyplývá, že mu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto výrokem II. o nepřiznání náhrady nákladů řízení.