4 C 247/2022-21 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 810 Kč, která představuje dluh žalované na úhradě televizních poplatků, které měla žalovaná jako poplatník televizních poplatků zaplatit za měsíce červenec, říjen, listopad a prosinec roku 2021, a měsíce leden a únor roku 2022 (tj. 6 x 135 Kč). Žalobkyně dále požaduje i zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala ke dni vyhotovení žaloby dne 19. 7. 2022 a činí částku 49,56 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 4. Dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 5. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 6. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 7. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 8. Po provedeném dokazování učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizního poplatku vyplývá, že žalovaná je na základě přihlášky poplatníkem televizního poplatku od května 2013. Z listinných důkazů vyplývá, že žalovaná nezaplatila televizní poplatky za měsíce červenec, říjen, listopad a prosinec roku 2021 a dále za leden a únor roku 2022 v celkové částce 810 Kč. 9. Na základě přiložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný a zcela mu vyhověl. Žalovaná je na základě své přihlášky plátce televizního poplatku. Žalovaná tak byla v souladu s ustanovením § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích povinna platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná však tuto svou povinnost porušila, když televizní poplatky za měsíce červenec, říjen, listopad a prosinec roku 2021 a leden a únor roku 2022 nezaplatila, dostala se tak do prodlení a je povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 810 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 49,56 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013, který žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby, tedy k 19. 7. 2022. Žalobkyně dále požaduje na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 63 Kč za upomínku ze dne 28. 3. 2022. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku 10. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 o. s. ř.) Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za 1 úkon po 100 Kč úkon (návrh ve věci samé) dle § 1, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhrada nákladů řízení spočívající v odměně právního zástupce nebyla žalobkyni přiznána, neboť ji soud nepovažuje s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 za účelně vynaložený náklad řízení. V tomto nálezu Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, který disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není tak důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášel na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. 11. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.