6 C 115/2022-51 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 12 490 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, a to při skutkovém tvrzení (ve stručnosti shrnuto z uvedeného návrhu), že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 2. 3. 2021 smlouvu o poskytování doručovatelských a kurýrních služeb, přičemž žalobkyni nepředal vybrané tržby za předané zboží koncovým zákazníkům v celkové částce 12 490 Kč (11 790 Kč bylo vybráno v hotovosti, 700 Kč ve stravenkách). Ač byl žalovaný žalobkyní před zahájením řízení vyzván k úhradě dlužné částky, předmětný dluh žalobkyni neuhradil. 2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 27. 6. 2022 (na č. l. 21-24) doplnila skutková tvrzení vztahující se k návrhu potud, že žalovaný převzal hotovost a stravenky v celkové hodnotě 12 490 Kč od zákazníků žalobkyně, kterým žalovaný v období od 5. 3. 2021 do 5. 6. 2021 doručoval zásilky, jež si zákazníci žalobkyně objednali v restauracích [anonymizováno], a to s pomocí služby [anonymizováno] rozvoz. Celý proces doručování zásilek a vybírání platby probíhal tak, že žalovaný vyzvedl zásilku (objednané jídlo) v restauracích [anonymizováno] v [obec] a na základě pokynů z dispečinku dovezl zásilku na adresu koncového zákazníka. Proces provedení platby za jednotlivé zásilky, včetně údajů o zákazníkovi (jméno, adresa doručení, čas doručení, údaje o platbě – zda hotově, kartou či pomocí stravenek) jsou evidovány v interní aplikaci žalobkyně. Z exportu z dané aplikace je zřejmé, že žalovaný v období od 5. 3. 2021 do 5. 6. 2021 převzal od zákazníků celkem 54 396 Kč a v témže období žalovaný předal žalobkyni za zrealizované služby shora celkem částku 42 600 Kč; rozdíl mezi žalovaným inkasovanými a žalobkyni předanými (odevzdanými) částkami činí 11 790 Kč. Dále z předmětné aplikace žalobkyně zjistila, že žalovaný ve shora uvedeném období převzal od zákazníků stravenky v celkové hodnotě 700 Kč, které žalobkyni nepředal. Z vyloženého tedy plyne rozdíl ve výši nyní zažalované částky, jejíž zaplacení se žalobkyně po žalovaném domáhá. 3. Zdejší soud sice návrhu shora zcela vyhověl a vydal dne 23. 3. 2022 pod [číslo jednací], elektronický platební rozkaz, který však pro nedoručení žalovanému byl usnesením téhož soudu ze dne 6. 5. 2022, [číslo jednací], zrušen. 4. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a zůstal po celé toto řízení procesně pasivní. 5. Jelikož byly splněny podmínky k vydání rozhodnutí bez jednání, soud při rozhodování vycházel z následujících dílčích skutkových zjištění: 6. Dne 2. 3. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb, na základě které se žalovaný zavázal žalobkyni poskytovat na základě dílčích objednávek žalobkyně služby spočívající v kurýrních službách za dále ve smlouvě stanovených podmínek, mezi které náleželo i řádné předání žalovaným inkasovaných peněz od zákazníků žalobkyni (zjištěno z cit. smlouvy o poskytování služeb na č. l. 10-12). 7. Fakturou [číslo] ze dne 30. 8. 2021 žalobkyně vyúčtovala žalovanému manko (shora uvedené hotovosti a stravenek) v celkové výši 12 490 Kč se splatnosti do 14. 9. 2021 (zjištěno z cit. faktury na č. l. 13). 8. Právní zástupce žalobkyně se pokusil e-mailem (adresovaným žalovanému) ze dne 17. 12. 2021 vyřešit s žalovaným danou věc smírně, kdy v zastoupení žalobkyně zaslal žalovanému návrh dohody o uznání (shora uvedeného) dluhu se splátkovým kalendářem (zjištěno z cit. e-mailu na č. l. 14 a z cit. návrhu dohody o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři na č. l. 15-16), avšak žalovaný na tento e-mail (jak je tvrzeno v žalobě) nijak nereagoval. 9. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 29. 11. 2021 žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky 12 490 Kč (s vyložením skutku a právního důvodu, jak již shora uvedeno; zjištěno z cit. výzvy na č. l. 26), která byla dodána do datové schránky žalovaného dne 30. 11. 2021, kterýmžto dnem se tato zpráva dostala do dispoziční sféry žalovaného. 10. Z interních podkladů žalobkyně – výtisků z její obslužné aplikace týkající se realizace kurýrních služeb pracovníků žalobkyně, a generovaného výtisku jednotlivých kurýrních úkonů realizovaných žalovaným za období od 5. 3. 2021 do 5. 6. 2021 – viz výčet provedených transakcí na č. l. 21 verte – 26, a dále na č. l. 29-44) vyplývá, že žalovaný za vymezené období z uvedeného důvodu nepředal žalobkyni hotovost v celkové výši 11 790 Kč a jím od klientů převzaté stravenky v celkové hodnotě 700 Kč, celkem tedy peníze a stravenky v hodnotě 12 490 Kč (zjištěno z cit. interních podkladů žalobkyně, připojených k žalobě). 11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 2. 3. 2021 uzavřena smlouva o poskytování (kurýrních) služeb, na základě které byl žalovaný povinen realizovat dle pokynů žalobkyně jednotlivé kurýrní služby (v daném případě týkající se dovážky jídel koncovým zákazníkům) a inkasované platby od koncových zákazníků posléze řádně předat žalobkyni. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný coby kurýr pracující pro žalobkyni mj. v období od 5. 3. 2021 do 5. 6. 2021 nepředal žalobkyni od koncových zákazníků inkasované platby a stravenky v celkové hodnotě 12 490 Kč. Žalobkyně posléze (před podáním žaloby) vyzvala žalovaného, aby tuto částku uhradil nejpozději do 14. 9. 2021 dle vystavené faktury [číslo] (se splatností do 14. 9. 2021), leč žalovaný na předžalobní výzvu nijak nereagoval a dlužnou částku (manko) žalobkyni neuhradil. 12. Žaloba je důvodná. 13. Žalobkyně coby objednatelka uzavřela dne 2. 3. 2021 s žalovaným coby s poskytovatelem předmětnou smlouvu o poskytování (kurýrních) služeb. Jelikož tato smlouva není samostatným smluvním typem upraveným v občanském zákoníku, vztahuje se na danou smlouvu úprava dle § 1746 odst. 2 o. z., jež stanoví, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V daném případě je proto třeba postupovat podle sjednaných ujednání účastníků ve smlouvě, kdy esenciální povinností žalovaného pochopitelně bylo jím inkasované platby z kurýrních služeb předat žalobkyni, což se ovšem v daném případě – jde-li o žalovaným inkasované platby a stravenky v celkové hodnotě 12 490 Kč – nestalo. 14. Za této skutkově zcela prokázané situace se žalobkyně právem po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 490 Kč; soud proto žalobě zcela vyhověl. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. Jelikož žalovaný nesplnil předmětnou platební povinnosti, byl současně ve smyslu § 1970 o. z. zavázán povinností zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z přisouzené částky ve výši 12 490 Kč, a to ve výši 8,5 % p. a., tj. ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), od 15. 9. 2021, neboť do 14. 9. 2021, jak byl k tomu žalobkyní vyzván (viz shora cit. předžalobní upomínka s fakturou), dluh žalobkyni neuhradil a dnem 15. 9. 2021 se ocitl v postavení dlužníka v prodlení. 18. Závěrem soud zdůrazňuje, že při rozhodování neopomenul – z insolvenčního rejstříku prostupující okolnosti - že žalovaný je dle usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], v úpadku, a že usnesením téhož krajského soudu ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schváleno jeho oddlužení plněním (předmětného) splátkového kalendáře, avšak tato pohledávka žalobkyně vznikla až po shora vydaných rozhodnutích insolvenčního soudu, pročež dle § 140c zákona č. 82/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, je žalobkyně oprávněna tuto pohledávku po žalovaném soudně uplatňovat (neboť ještě v době předmětného insolvenčního řízení neexistovala a proto ji žalobkyně ani v onom řízení nemohla uplatnit přihláškou). 19. Pokud jde o nákladový výrok II., ten je výrazem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. procesní situace, kdy žalobkyně byla v tomto sporu plně procesně úspěšná, a proto je žalovaný, který v řízení neměl úspěch, povinen jí nahradit náklady řízení v celkové výši 9 112,70 Kč, které sestávají: a) z odměny advokáta za 3 hlavní úkony právní služby po 1 620 Kč (celkem 4 860 Kč) dle § 7