6 C 14/2017-38 — Okresní soud ve Vyškově

1. Dne 12. 12. 2016 podal žalobce u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s tím, aby žalované (podnikající fyzické osobě) byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 941,50 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, a to z titulu dlužného nájemného dle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 30. 6. 2012. Žalobce odvozuje svůj nárok vůči žalované při tvrzení, že žalovaná dle cit. smlouvy neuhradila žalobcem vyúčtované nájemné (v návrhu dále specifikovanými) fakturami z r. 2013. 2. Krátce po podání uvedeného návrhu soud zjistil (viz úřední záznam ze dne 17. 1. 2017 na č. l. 6), že ve věci žalované probíhá u [název soudu] insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], které bylo zahájeno dne [datum]. 3. Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované, bylo povoleno její oddlužení a žalované (coby dlužnici) byl v tomto insolvenčním řízení ustanoven insolvenční správce ([titul] [jméno] [příjmení], advokát se sídlem v [obec], [ulice a číslo]). Tímto usnesením bylo mj. rozhodnuto o tom, že věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, se vyzývají, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, když k přihláškám podaným později insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 23-24). 4. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti zdejší soud usnesením ze dne 24. 4. 2017, č. j. 6 C 14/2017-25, vyrozuměl účastníky řízení o tom, že shora cit. usnesením [název soudu] byl zjištěn úpadek žalované spojený s oddlužením, a že ze zákona tak dochází k přerušení řízení v této právní věci. 5. Z insolvenčního rejstříku – ze seznamu přihlášených pohledávek (listu přihlášené pohledávky) zdejší soud zjistil, že žalobce ve shora uvedeném insolvenčním řízení vůči žalované (dlužnici) přihlásil (pod poř. č. přihlášky [anonymizováno]) pohledávku plynoucí ze smlouvy o nájmu nebytových prostor –„ dlužné nájemné za září až prosinec 2012 – jistina – ve výši 44 739,64 Kč, (z toho) výše jistiny přihlášené pohledávky: 25 371 Kč, výše přihlášeného příslušenství 19 368,64 Kč“; pohledávku plynoucí z dlužného nájemného za rok 2013, která je předmětem tohoto sporného řízení, však žalobcem v uvedeném insolvenčním řízení přihlášena nebyla (zjištěno z cit. seznamu přihlášených pohledávek na č. l. 35). 6. [název soudu] usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], žalovanou (coby dlužnici) osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Uvedený krajský soud dále cit. usnesením rozhodl také o tom, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu (zjištěno z cit. usnesení na č. l. 34). 7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 21. 6. 2022 (na č. l. 33), které bylo doručeno zdejšímu soudu dne 24. 6. 2022, uvedla, že vzhledem k rozhodnutí (shora již označenému) [název soudu] v její insolvenční věci, který rozhodl o osvobození žalované od placení pohledávek, je žaloba, kterou neuznává, v této věci bezpředmětná. 8. Podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozhodném znění, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4). 9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. 10. Z vyloženého vyplývá, že jestliže dlužník splní všechny podmínky oddlužení, osvobodí ho insolvenční soud od placení zbytku pohledávek (té části, která nebyla v insolvenčním řízení uspokojena). Uvedené pohledávky nezanikají, ale nadále existují v režimu naturálních obligací, což znamená, že v nalézacím řízení takovou pohledávku nelze přiznat a podanou žalobu je třeba zamítnout. 11. Přeneseno do skutkových poměrů této věci žalobce předmětnou – žalobou uplatněnou – pohledávku v insolvenčním řízení týkající se žalované – dlužnice nepřihlásil, pročež na něj doléhají právní důsledky shora již (a judikaturou Nejvyššího soudu podepřené) vyložené. 12. Za této procesní situace proto soud žalobu zcela zamítl, aniž by ve věci nařizoval jednání, neboť k takovému postupu byly v daném případě splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. 13. Jelikož žalované žádné (z obsahu spisu plynoucí) účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly, soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl výrokem II. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.