6 C 163/2022-28 — Okresní soud ve Vyškově

1. Úvodem podepsaný soud předesílá, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, a proto soud postupuje podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným ve výši 1 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dle již„ původní věřitelka“)) poskytla žalovanému dle tvrzené smlouvy o zápůjčce, jíž však žalobkyně nemá k dispozici. Původní věřitelka pak postoupila tuto pohledávku na žalobkyni, která se nyní po žalovaném domáhá z titulu vydání bezdůvodného obohacení zaplacení částky 1 000 Kč s cit. příslušenstvím, jež byla žalovanému poskytnuta (bezhotovostně převedena na účet žalovaného). Na výzvu žalobkyně o vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalovaný nereagoval. 3. Po stránce skutkové soud učinil závěr, že původní věřitelka dne 29. 5. 2018 poskytla žalovanému bezhotovostním převodem (na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba]) částku 1 000 Kč. Mělo se jednat o zápůjčku, avšak původní věřitelka přísl. smlouvu neměla v dispozici, pročež následně tuto pohledávku postoupila žalobkyni, která se po žalovaném domáhá zaplacení této částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud dále zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 1 000 Kč až dopisem ze dne 8. 12. 2020 (na č. l. 14), který byl (s pravděpodobností rovnající se téměř jistotě) žalovanému doručen poštou dne 9. 12. 2020, v důsledku čehož se žalovaný ocitl v postavení dlužníka v prodlení (s vrácením částky 1 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení) až dne 10. 12. 2020. 4. Soud dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. uložil žalovanému povinnost vydat, resp. povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 1 000 Kč, neboť se žalovaný na úkor žalobkyně (tím, že jí nevrátil peněžité plnění poskytnuté původní věřitelkou žalovanému bez právního důvodu) bezdůvodně obohatil. Ve smyslu § 1970 o. z. pak soud uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z dlužné částky 1 000 Kč, a to nikoliv ode dne 24. 6. 2018, jak se domáhala návrhem žalobkyně po žalovaném, nýbrž až od 10. 12. 2020, s ohledem na shora (v předchozím odstavci) učiněné skutkové zjištění. 5. Z hlediska posouzení míry procesního úspěchu žalobkyně bylo pak nezbytné zohlednit částečné zamítnutí žaloby ohledně příslušenství z jistiny za období od 24. 6. 2018 do 9. 12. 2020, což lze vyjádřit součtem žalobkyni přisouzené jistiny ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 10. 12. 2020 do 26. 9. 2022 (den vyhlášení rozsudku v této věci) ve výši 148,03 Kč, a dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč za období od 24. 6. 2018 do 9. 12. 2020 ve výši 209,14 Kč, v kteréžto části byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu byl tedy žalovaný částečně úspěšný, tedy celkové částky 1 357,17 Kč, z níž lze pak zjistit poměr (ne) úspěchu žalovaného vůči žalobkyni – v rozsahu 15,40 %, resp. většinového úspěchu žalobkyně vůči žalovanému v rozsahu 84,60 %, což finálně představuje nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení v rozsahu 69,2 %. 6. Jestliže by žalobkyni při plném procesním úspěchu náleželo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 304 Kč (za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 7 bod č. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále již„ AT“), dále za 3 paušály hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, to vše s připočtením 21 % DPH ve výši 504 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč), pak 69,2 % z této plné výše nákladů řízení činí částku 2 286,37 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni na nákladech řízení zaplatit, jak se podává z výroku II. tohoto rozsudku.