7 C 14/2022 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalované dle §3 odst. 4 zákona 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla povinnost platit televizní poplatek 135 Kč měsíčně. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za měsíce listopad až prosinec 2018 a dále leden až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020 a dluží tak celkem 26 x 135 Kč tj. celkem 3 510 Kč. Tuto částku žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 613,81 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do 27. 10. 2021. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění, na kterou žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla od července 2018 přihlášena jako poplatník televizních poplatků. Žalovaná nezaplatila žalobkyni televizní poplatky za měsíce listopad až prosinec 2018 a dále leden až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020, tj. 26 x 135 Kč, celkem 3 510 Kč. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a příslušenství. 6. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Podle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. S ohledem na shora uvedené soud shledal nárok žalobkyně jako důvodný a žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. 12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má tak proti žalované nárok na plnou náhradu jí v tomto řízení účelně vynaložených nákladů. Tato se jí přiznává ve výši 600 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč úkon (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle ust. § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. per analogiam. Náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalobkyně nebyla žalobkyni přiznána, neboť ji soud nepovažuje s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 za účelně vynaložený náklad řízení. V tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není tak důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. 13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.