7 C 152/2021-72 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 3. 2021 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12.400 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky a registrace žalovaného uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému vyplacena dne [datum] částka 10.000 Kč na účet žalovaného vedený u [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem 2.400 Kč nejpozději dne [datum]. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho a žalobkyně požaduje zaplacení jistiny včetně poplatku celkem 12.400 Kč a zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně z dlužné částky 12.400 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne [datum]. 2. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla žalobkyně k výzvě soudu, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žadatele o úvěr výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žadateli byla ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž uvedených 10% se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3.410 Kč. Dále byl žadatel lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinami – jednotlivou smlouvou o úvěru dne [číslo] ze dne [datum], rámcovou smlouvou [číslo] částí výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne [datum], částí výpisu z běžného účtu žalobkyně ze dne [datum], formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k zaplacení ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], sdělením [anonymizováno] ze dne [datum], bankovními výpisy z účtu žalovaného listopad 2018 až prosinec 2019, z nichž učinil následující skutková zjištění (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu): [právnická osoba] jako podnikatel (věřitel) a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru – spotřebitelskou smlouvu. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci, má soud s ohledem na předložené důkazy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným ze smlouvy, společně s dalšími pohledávkami, na žalobkyni (§ 1879 an. Občanského zákoníku), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Z rejstříku zahájených soudních řízení (nahlédnutím do informačního systému používaného soudem) soud zjistil, že proti žalovanému byly v letech 2017 až 2021 zahájena tři exekuční řízení a následně byla zahájena další řízení, ze kterých plyne, že ke dni sjednávání předmětného úvěru měl žalovaný dluhy z předchozích úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty, které nebyly řádně spláceny. Dále soud zjistil, že žalovaný byl ustanoven pěstounem nezletilé sestře. Z registru obyvatel soud zjistil, že ke dni [datum] byl žalovaný svobodný a bezdětný. Z bankovních výpisů z účtu žalovaného u [anonymizováno] soud zjistil, že v období před uzavřením smlouvy měl žalovaný pravidelný příjem ze mzdy cca 11.000 Kč až 14.000 Kč měsíčně a z dávky pěstounské péče (odměna pěstouna) ve výši 8.265 Kč. Z těchto výpisů také soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy splácel, ale také čerpal několik krátkodobých úvěrů u nebankovních subjektů (BB finance, Cool Credit, ZAPLO, Everydayfinance). 6. V případě smlouvy o úvěru se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu. 7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ustanovení § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 13. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 14. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v