7 C 206/2022-35 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 401,62 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 70 000 Kč maximálně 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit úrok 1,74 %. Dluh měl žalovaný uhradit ve splátkách po 2 200 Kč měsíčně. Žalovaný dále přistoupil k rámcové smlouvě o pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet. Součástí smlouvy byla dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty [anonymizováno]. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet sjednaný ve smlouvě a následně čerpán pomocí úvěrové karty. Celkem žalovaný vyčerpal 148 174 Kč. Žalovaným bylo celkem uhrazeno 333 600 Kč, z toho byla částka 38 961,86 Kč použita na úhradu pojistného, částka 186 091,34 Kč byla užita k úhradě úroků, částka 108 146,80 Kč byla užita k úhradě jistiny a částka 400 Kč byla užita k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Žalobkyně od smlouvy odstoupila pro prodlení žalovaného se splácením, a to přípisem ze dne [datum]. Odstoupení nabylo účinnosti dne [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 58 401,62 Kč, která se skládá z jistiny dluhu 53 373,25 Kč, dlužných úroků vyčíslených ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 2 928,37 Kč, nákladů za ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a nákladů spojených s upomínáním 600 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], platební bilancí ke smlouvě [číslo] zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne [datum], poštovním podacím archem ze dne [datum], odstoupením od smlouvy o úvěru ze dne [datum], platební bilancí smlouvy. 5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingové úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 40 000 Kč a úvěrový limit 60 000 Kč. Minimální měsíční splátka byla stanovena ve výši 1 800 Kč Smlouvou bylo sjednáno pojištění a žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 0,65 % z aktuálního dluhu spolu s měsíční splátkou. Smlouvou byl dále sjednán úrok ve výši 1,74 % měsíčně, tj. 20,88 % ročně. Dle platební historie žalovaný vyčerpal celkem 148 174 Kč a uhradil celkem 333 600 Kč, z toho částka 38 961,86 Kč na úhradu pojistného, částku 186 091,34 Kč k úhradě úroků, částku 108 146,80 Kč k úhradě jistiny a částku 400 Kč k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 6. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Na základě citovaného ustanovení se předmětný smluvní vztah řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“), zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), a to ve znění platném v době poskytnutí úvěru. 8. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 9. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 499 obchodního zákoníku, za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 11. Podle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 12. Podle ustanovení § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 13. Podle ustanovení § 365 obchodního zákoníku, dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 14. Podle ustanovení § 369 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 15. Podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 16. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a žalobkyně v rámci tohoto smluvního vztahu vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o úvěru smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran – jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu – úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. 17. Po posouzení všech předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 53 373,25 Kč představující jistinu dluhu a co do částky 2 928,37 Kč přestavující sjednaný úrok z úvěru ke dni zesplatnění úvěru (odstoupení od smlouvy). Na základě porušení smluvních povinností ze strany žalovaného došlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy o úvěru ke dni [datum], po tomto zesplatnění činila dlužná jistina úvěru 53 373,25 Kč, kterou žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil. Dále soud shledal návrh žalobkyně důvodný co do úroku z úvěru ve výši 1,74% měsíčně. Ujednání o úrokové sazbě je uvedeno ve smlouvě o úvěru, tedy na listině, kterou žalovaný podepsal. Ujednání se tedy nachází na listině opatřené podpisem žalovaného. Soud dále žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na datum, kdy nabylo účinnosti odstoupení od smlouvy, tj. od [datum] do zaplacení. Dále soud přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznaní jistiny dluhu, ve zbytku pak žalobu zamítl. 18. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 600 Kč jako nákladů spojených s vymáháním a částky 1500 Kč jako poplat