7 C 209/2022-23 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum] domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 2 176 Kč, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení, to vše z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] z důvodu nezaplacení dlužného pojistného. Žalobkyně požaduje dlužné pojistné za období od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužného pojistného dne [datum]. 2. Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a uzavřel, že se na daný případ dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Soud tedy postupoval podle kapitoly II. oddílu 3, článků 10 až 16 Nařízení. Podle čl. 14 Nařízení může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Pro posouzení věci je tedy rozhodné, zda má žalovaný na území České republiky své bydliště a rozhodné jsou ty skutečnosti, které tu byly v době zahájení řízení. 3. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a aktuálně bydlí na adrese [adresa žalovaného]. Současně má žalovaný na území ČR stále platné živnostenské oprávnění s adresou sídla [ulice a číslo], [obec]. Soud proto dospěl k závěru, že ke dni zahájení soudního řízení měl žalovaný bydliště na území České republiky. Na základě uvedeného proto soud uzavřel, že je příslušným k projednání dané věci. 4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 6. Podle ustanovení. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno s roční splatností ve výši 2 891 Kč pololetně. Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] z důvodu nezaplacení pojistného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného před podáním žaloby. Ke dni zániku smlouvy činilo dlužné pojistné 2.176 Kč. 8. Podle ustanovení § 3 odstavec 1 věta první zákona číslo 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 9. Podle ustanovení § 12 odstavec 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě se jedná o nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 11. Na základě zjištěného stavu dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, náklady účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 200 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 189 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 1.489 Kč. 13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.