7 C 222/2022-59 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou ze dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 8 254,68 Kč a příslušenství. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tak, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku číslo [anonymizováno], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, převodem na účet žalované. Žalovaná se smlouvou zavázala za poskytnutí úvěru uhradit žalobkyni poplatek 5 070,52 Kč a smluvní úrok ve výši 503,90 Kč v měsíčních splátkách po 1 131 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána přípisem ze dne [datum] k plnění s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. 2. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč s úrokem 12% ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru 5 070,52 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po 1 131 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána na základě listin předložených žalovanou, a to potvrzení o dispozici žalované s bankovním účtem vedeném [právnická osoba] na jméno syna žalované, výpisem z tohoto bankovního účtu za duben, květen, červen a červenec 2019, výplatních pásek za duben – červen 2019. Z uvedených listin soud zjistil, že žalovaná byla v době žádosti o úvěr zaměstnaná u [anonymizována dvě slova] s místem výkonu práce v [obec] a s průměrným příjmem 14.000 Kč, měla nejméně jedno dítě – syna [jméno]. Z výpisů bankovního účtu vedeného na jméno syna vyplývají úhrady za nákup potravin a pohonných hmot, z uvedených výpisů naopak nevyplývají žádné úhrady nákladů na bydlení, ani existence dalších dluhů žalované. Dle lustrace žalované v systému CEO byla žalovaná v době žádosti o úvěr rozvedená a měla tři děti, z toho jedno nezletilé (syn [jméno] ročník [rok]). Z výpisu katastru nemovitostí LV č. [rok] pro [katastrální uzemí] ke dni [datum] soud zjistil, že rodinný dům s adresou [obec a číslo] (adresa uvedená žalovanou ve smlouvě, jako adresa bydliště) nebyl k uvedenému datu ve vlastnictví žalované. 6. Smluvní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. 11. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, jako spotřebitelskou smlouvu. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 13. Soud ve vztahu ke smlouvě o úvěru dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované. Poskytovatel úvěru se v daném případě spokojil toliko se zjišťováním a ověřováním příjmů žadatele, aniž by jakkoli zkoumal výdajovou stránku. Soud zcela postrádá ověření výdajů na bydlení. Z veřejně dostupné části katastru nemovitostí bylo v době sjednávání úvěru zřejmé, že žadatelka není vlastníkem bytu/domu, na adrese svého bydliště, přesto nájemní smlouva nebyla žadatelkou předložena a poskytovatelem požadována, stejně tak chybí doklad SIPO. Před poskytnutím úvěru nebylo nijak ověřeno dluhové zatížení žadatelky např. lustrací v registru SOLUS, NKRI/BKRI. 14. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, že je žadatelka osobou solventní. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) výdaje žadatelky. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr poskytnout. 15. V souladu s uvedeným tak soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, uzavřené dne [datum]. Vzhledem k tomuto závěru je tak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. 16. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto plnění 8 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila. Uvedené tvrzení žalobkyně žalovaná nezpochybnila. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 8 000 Kč. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 8 000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od [datum] tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. 17. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalované, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto