7 C 4/2022-31 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem ze dne [datum] domáhala se žalobkyně, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 602 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 41 Kč a náhradu nákladů řízení. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ([anonymizována tři slova] [příjmení]), a to vozidla RENAULT [jméno] [registrační značka]. Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] z důvodu změny vlastníka vozidla. Žalobkyně požaduje pojistné za období od [datum] do [datum], žalobkyně požaduje dále zaplacení poplatku za zaslanou upomínku 300 Kč a zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] z částky 602 Kč kapitalizovaný částkou 41 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužného pojistného dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a uzavřel, že neexistuje žádná dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a [země], kterou by strany sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů (z pojištění) a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství použila namísto Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Soud tedy postupoval podle kapitoly II. oddílu 3, článků 10 až 16 Nařízení. Podle čl. 14 Nařízení může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Pro posouzení věci je tedy rozhodné, zda měl žalovaný ke dni zahájení řízení na území České republiky své bydliště. Z článku 62 bod 1 Nařízení plyne, že pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. 4. Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. Podle sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne [datum] má žalovaný povolen trvalý pobyt od [datum] dosud a od [datum] je místo pobytu žalovaného evidováno na adrese dle žaloby. Žalovaný je současně zapsán jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona v živnostenském rejstříku od [datum] dosud a má na území ČR stále platné živnostenské oprávnění s adresou sídla [adresa žalovaného] dle žaloby. Dle sdělení Městského úřadu ve Vyškově, odboru dopravy, ze dne [datum] má žalovaný evidována dvě vozidla se statutem provozované, přičemž u posledního záznamu v evidenci ze dne [datum] je uvedena adresa [adresa žalovaného]. 5. Na základě uvedeného proto soud uzavřel, že je příslušným k projednání dané věci. 6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 7. Podle ustanovení. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 8. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla RENAULT [jméno] [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno s roční splatností ve výši 3.063 Kč Počátek pojištění byl sjednán na [datum] Smlouva zanikla dnem [datum] oznámením změny vlastníka pojistiteli. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného za dobu trvání pojištění ve výši 302 Kč. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení 300 Kč jako náklady za vymáhání pojistného. Soudu nebyla předložena listina (sazebník vybraných poplatků) opatřená podpisem žalovaného, která by zakládala vznik nároku na zaplacení uvedeného poplatku. 9. Podle ustanovení § 3 odstavec 1 věta první zákona číslo 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 10. Podle ustanovení § 12 odstavec 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě se jedná o nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 12. Na základě zjištěného stavu dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný co do dlužného pojistného 302 Kč za období od [datum] do [datum]. 13. Soud žalobě nevyhověl v části 300 Kč odpovídající nákladům spojeným s upomínáním dlužného pojistného. Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak soud v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku k ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 19C 344/2016). S ohledem na nálezovou judikaturu, dospěl soud k závěru, že požadovaný poplatek spojený s upomínáním ve výši 300 Kč žalobkyni přiznat nelze, neboť ujednání o něm je absolutně neplatné. 14. Soud dále žalobě vyhověl, pokud jde o zákonný úrok z prodlení. S ohledem na nepřiznání nároku na zaplacení upomínacího poplatku, pak byl zákonný úrok z prodlení žalobkyni přiznán z částky 1.444 Kč (odpovídající dlužnému pojistnému) za dobu od [datum] do [datum], kapitalizovaný částkou 20,50 Kč a ve zbytku nároku tj. v částce 20,50 Kč byla žaloba zamítnuta. 15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 643 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla co do částky 322,50 Kč s příslušenstvím, tedy v rozsahu 0,31 % (čistý úspěch). Vzhledem tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.