7 C 81/2022 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.755 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovanému dle §3 odst. 4 zákona 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla povinnost platit televizní poplatek 135 Kč měsíčně. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za měsíce prosinec 2019, leden až prosinec 2020 tj. 13x 135 Kč tj. celkem 1.755 Kč. Tuto částku žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 214 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl od srpna 2019 přihlášen jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky prosinec 2019, leden až prosinec 2020 tj. 13x 135 Kč celkem 1.755 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a příslušenství. 6. Podle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Podle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že se žalovanému vznikla ze zákona povinnost od srpna 2019 povinnost platit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně se splatností nejpozději do 15. dne každého měsíce. Žalovaný této své zákonné povinnosti nedostál a za období prosinec 2019, leden až prosinec 2020 tj. 13x 135 Kč žalobkyni televizní poplatek nezaplatil. Žalovaný dluží žalobkyni na nezaplacených televizních poplatcích celkem 1.755 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 214 Kč. 12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a má tak proti žalovanému nárok na plnou náhradu jí v tomto řízení účelně vynaložených nákladů. Tato se jí přiznává ve výši 600 Kč a sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč úkon (návrh ve věci samé, výzva k plnění) dle ust. § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. per analogiam. Náhrada nákladů řízení spočívající v odměně zástupce žalobkyně nebyla žalobkyni přiznána, neboť ji soud nepovažuje s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 za účelně vynaložený náklad řízení. V tomto nálezu Ústavní soud mimo jiné dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení a není tak důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. 13. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.