10 C 146/2018-1609 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobci se žalobou domáhají, po každém ze žalovaných, vyklizení nemovitých věcí, určení vlastnického práva, zaplacení částky 100 000 Kč, in eventum zaplacení náhrady škody 100 000 Kč. Žalobce a) je , Anonymizováno, založenou podle , Anonymizováno, práva, , Anonymizováno, , univerzální dědic veškerého majetku po zůstaviteli , jméno FO, ., , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , žalobce b) je , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , proti , Anonymizováno, . Žalobce a) vlastnické právo k nemovitostem nabyl děděním, dle zemských desek a pozemkových knih, byl v uvedené evidenci nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí , anonymizováno, , nar. , datum, , ten zemřel dne , datum, , v roce 1930 bylo vlastnické právo k nemovitostem převedeno na zůstavitele, převod byl proveden na základě tří odevzdacích listin, vlastnické právo k nemovitostem přešlo stejně jako veškerý jiný majetek zůstavitele na žalobce a) jako univerzálního dědice zůstavitele v dědickém řízení vedeném u , adresa, pod sp. , Anonymizováno, . Ke dni podání žaloby užívají nemovitosti žalovaní, kteří jsou zároveň zapsání jako vlastníci v katastru nemovitostí, ti nemají právní titul nabytí vlastnictví k nemovitostem. Ohledně některých pozemků žalovaní vedou řízení o jeho žalobě proti žalobci a) podané u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 20 C 70/2014 tvrdí, že k nim v roce 1945 nabyl vlastnictví konfiskačními výměry v konfiskačních řízení vedených proti zůstaviteli v roce 1945. Toto tvrzení však dle názoru žalobce a) nemá oporu v právu. Zůstavitel jako , Anonymizováno, požíval , Anonymizováno, . Tyto , Anonymizováno, zahrnují též , Anonymizováno, a , Anonymizováno, chránící mj. zůstavitele a jeho majetek. , Anonymizováno, v mezinárodním právu se vyvinula z doktríny vnitrostátního práva, v rámci které byl , Anonymizováno, nedotknutelný a nepodléhal ničí pravomoci. Proto byla též , Anonymizováno, podle mezinárodního práva v období rozhodném pro předmětnou věc imunitou absolutní. Chránila tak , Anonymizováno, a jeho majetek proti jakémukoliv zásahu, opatření či omezení její svobody, bezpečnosti a majetku. Tato absolutní , Anonymizováno, tvořila neoddělitelnou součást základních zásad mezinárodního práva, zejména zásady suverenity, zásady svrchované rovnosti států, zásady zachování důstojnosti států, zásady reciprocity a zásady vzájemné spolupráce a úcty.2. Žalobci a) je známo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 21/05 a nález sp. zn. II. ÚS 14/04 ze dne 25. 1. 2006, které znemožňuje domáhat se podle obecných předpisů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. Stanovisko zcela znemožňuje domáhat se ochrany vlastnického práva k majetku zabranému státem před rokem 1991, přičemž otázka, zda došlo k zániku vlastnického práva či nikoliv, je zcela nerozhodná. Stanovisko brání vlastníkům, jejichž majetek fyzicky ovládl žalovaný před rokem 1991, uplatnit svá vlastnická práva u soudu mající plnou pravomoc věc projednat a posoudit. Restituční zákon ovšem nic takového nestanoví. Žalobci a) však svědčí vlastnické právo k nemovitostem na základě posloupnosti nabývacích titulů nejméně od 20. let minulého století až do současnosti. V roce 1945 nemovitosti žalovaný fyzicky ovládl bez právního titulu. Vlastnické právo žalobce a), resp. zůstavitele, v souladu s právní úpravou nezaniklo. Žalobci dále poukazují na všeobecný zákaz diskriminace dle čl. 2 odst. 1 písm. a) a c) Úmluvy OSN, zákaz diskriminace v oblasti občanských práv dle čl. 5 písm. a), b), d) alinea 5 a 6 Úmluvy OSN, a dále povinnost nahradit škodu a jinou újmu způsobenou uvedeným porušením ve smyslu čl. 6 Úmluvy OSN, rozpor se základními zásadami mezinárodního práva obsaženými v Chartě OSN, Deklaraci zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy.3. Žalobci označení žalovaní se žalobou nesouhlasí.4. Žalobci jako žalované označili , Anonymizováno, - žalovaní 1. - 3., jelikož jde o žalobní (byť rozdílné, ale objektivně kumulované) nároky se samostatným skutkovým základem, je přípustné, aby na straně žalované vystupovalo několik organizačních složek - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 968/2014. Žalovaní po podání žaloby poukázali zejména na usnesení ze dne 20. 2. 2020, kterým Ústavní soud ČR rozhodl o podané ústavní stížnosti žalobců proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, č. j. 22 Cdo 4705/2016-442, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2016, č. j. 30 Co 86/2016-340 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 20 C 70/2014-231 (řízení shora označeno i žalobci), jehož závěry jsou stěžejní i pro posouzení tohoto sporu, žalovaní dovozují na straně žalobců nedostatek aktivní věcné legitimace, jakož i nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, nesouhlasí s aplikováním principu imunity , Anonymizováno, , o všech otázkách již opakovaně soudy rozhodly, žalobci nenavrhují ani nepředkládají žádné nové důkazy ani nová tvrzení, která by předchozí rozhodnutí mohla zvrátit. Podanou žalobou nelze nahradit ani rozhodnutí vlády v otázce odškodnění žalobců, když v žádném případě nedošlo k porušení práva na ochranu vlastnictví a majetku, porušení zákazu diskriminace, ani porušení práva na spravedlivý proces, žalobci neunáší povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní ve vztahu k náležité specifikaci dotčených požadovaných plodů a jejich užitků, resp. peněžité náhrady za nemovitosti. , Anonymizováno, nabyl vlastnictví k předmětným nemovitým věcem principem zákonného nabytí vlastnického práva formou konfiskací, dekrety prezidenta republiky. Nemovité věci byly zkonfiskovány , jméno FO, ., , Anonymizováno, , zemřelému dne , datum, , a to podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Tento dekret je akt formou právního předpisu s mocí zákona a jeho právní účinky přetrvávají dodnes. , Anonymizováno, předmětné nemovité věci od roku 1945 také drží a užívá je v dobré víře a nepochybně i vydržel. Ke konfiskaci majetku , jméno FO, ., , Anonymizováno, , došlo před 25. 2. 1948, taktéž deklaratorní správní rozhodnutí o konfiskaci byla vydána před 25. 2. 1948. V dané věci tak na posouzení věci dopadá nález pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/05. V tomto případě došlo k odnětí vlastnického práva , jméno FO, ., , Anonymizováno, , k předmětným nemovitým věcem, jak fakticky, tak i příslušnými konfiskačními akty před 25. 2. 1948. Ústavní soud konstatoval ve svém usnesení z 20. 2. 2020, že je to nepodstatné, že , jméno FO, ., , Anonymizováno, požíval na našem území výsady a imunity podle mezinárodního práva, což zahrnuje i tzv. exekuční a jurisdikční imunitu , Anonymizováno, chránící mj. , jméno FO, ., , Anonymizováno, i jeho majetek, tak takový výklad je chybný. Vlastnictví majetku zkonfiskovaného podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. přešlo na stát dnem účinnosti tohoto dekretu (tj. dnem 23. června 1945) a tento de nastaly účinky dekretu; rozhodnutí příslušných správních orgánů podle ust. § 3 odst. 2, resp. podle ust. § 1 odst. 3 dekretu měla pouze deklaratorní charakter a jejich účinky působily ex tunc, tj. ke dni účinnosti dekretu. K nabytí vlastnictví podle dekretu č. 12/1945 Sb. tedy docházelo ex lege, nadto bez ohledu na intabulaci a na výslovné uvedení konkrétních pozemků, dostatečná je „kategorizování“ vlastníka (usnesení Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 1994, sp. zn. IV ÚS 89/94). Pokud jde o argumentaci žalobců odvolávající se na mezinárodněprávní závazky ČR vyplývající z mezinárodních smluv, pak tyto pro Československo vstoupily v platnost až po 23. 6. 1945. Postup ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb. nebyl v rozporu s mezinárodním právem, , Anonymizováno, ve vztahu k majetku, mimo jiné i nemovitým věcem, podléhal platným právním předpisům Československé republiky, a bylo vůči němu postupováno shodně jako k ostatním subjektům splňujícím podmínky pro konfiskaci majetku ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb. Bylo zcela na vůli a v pravomoci státu rozhodnout, v jakém rozsahu a jakým způsobem zhojí křivdy, k nimž došlo před jeho přistoupením k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Jsou to právě restituční zákony, které jako speciální zákony k obecné úpravě majetkových práv vymezily okruh křivd, osob a období, které budou zhojeny. Stát projevil vůli k nápravě některých křivd, ke kterým došlo v letech 1948-1989, tedy v době zákonem č. 480/1991 Sb. označené jako „doba nesvobody“, tj. za trvání totalitního systému uplatňovaného komunistickou stranou, ale neprojevil vůli k odčinění křivd jiných. Počátek doby nesvobody vyjadřuje datum 25. 2. 1948, kdy došlo k převzetí státní moci komunistickým režimem, od kterého započaly společenské změny zakládající nedemokratický systém. Případné křivdy, které vznikly před tímto datem, s výjimkou některých, jejichž řešení upravoval speciální z