4 C 20/2023-80 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 799 Kč z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 28. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně finanční prostředky prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty nebo na vybraných e-shopech formou [příjmení] [příjmení] platby, a to až do úvěrového rámce 15 000 Kč, a zavázal se tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a sjednané poplatky. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpané finanční prostředky vždy do 20. dne v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu si žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas a byl následně od žalobkyně opakovaně upomínán. Za každou odeslanou upomínku byl žalovanému naúčtován poplatek dle č.l. 6 Smlouvy ve výši 200 Kč. Žalovaný ani přes výzvy nedoplatek neuhradil, neuhrazená částka se stala splatnou dne 22. 6. 2022 a žalobkyně odstoupila od smlouvy, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 30. 6. 2022 a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky v celkové výši 17 799 Kč, která se skládá z vyčerpaných finančních prostředků a případných neuhrazených poplatků za vedení účtu ve výši 14 981 Kč a poplatků ve výši 2 818 Kč (tj. 6x 200 Kč za odeslané upomínky a náklady za vymáhání pohledávky ve výši 1 618 Kč). 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Dle ustanovení § 1810 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 5. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle ustanovení § 2048 a § 2049 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 7. Dle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 12. 2021 vyplývá, že žalobkyně s žalovaným uzavřela ujednání na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů dle výše příjmů a výdajů žalovaného, kdy si vyžádala potvrzení jím tvrzeného příjmu, a výši výdajů ověřila především zkoumáním platební morálky žalovaného, a to lustrací insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, bankovních a nebankovních registrů klientských informací, a TelcoScore (predikcí pravděpodobnosti defaultu zákazníka na základě telekomunikačních dat od tří největších mobilních operátorů za poslední 3 měsíce). Žalobkyně nezjistila žádné informace, které by naznačovaly, že by žalovaný neměl být v budoucnu schopný poskytnutý úvěr řádně splácet. Podpisem smlouvy byl mezi smluvními stranami sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce do 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku vždy splatit do 20. dne v měsíci. Ke dni uzavření smlouvy byla zápůjční úroková sazba stanovena dle Ceníku na 1% - 50% p.a. V případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním. Z historie čerpání vyplývá, kdy, kde a jakým způsobem žalovaný čerpal úvěr, jak jej splácel a jak byl upomínán o zaplacení s vyúčtováním sankce. Ze zesplatnění dluhu a odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 6. 2022, včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou závazků vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru včetně nákladů za upomínání ve výši 17 799 Kč nejpozději do 8 kalendářních dnů ode dne odeslání výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 8. 2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost jejího soudního vymáhání. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ujednání, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému opakovaně finanční prostředky až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tyto vyčerpané finanční prostředky vrátit vždy do 20. dne následujícího měsíce, a v případě nevyrovnání částek zaplatit úroky včetně poplatků za upomínání. Žalovaný postupně čerpal od 28. 12. 2021 finanční prostředky, avšak řádně a včas je nesplácel. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný (dne 22. 6. 2022) a odstoupila od smlouvy. 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní v postavení podnikatele, která jednala v rámci své obchodní činnosti a žalovaným jako spotřebitelem došlo po posouzení jeho úvěruschopnosti k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši do 15 000 Kč, a to opakovaně prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty a [příjmení] [příjmení] platby a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních intervalech, případně ve splátkách s příslušnými poplatky a úroky. Žalovaný postupně čerpal finanční prostředky, avšak řádně a včas je nesplácel, žalobkyně tak zcela v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami využila svého oprávnění úvěr prohlásit za splatný ke dni 22. 6. 2022. Dle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni i účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky. Žalovaný je tak povinen žalobkyni uhradit dlužnou částku 14 981 Kč i dohodnuté poplatky ve výši 2 818 Kč. Žalovaný tak je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 799 Kč. 11. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byl úspěšný žalobce, a proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 1 820 Kč. Právnímu zástupci žalobce náleží odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 5 460 Kč. Dále advokátovi náleží režijní paušál ve výši 900 Kč (3x300 Kč), opět za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a zaslání výzvy k plnění (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna právního zástupce žalobce částku 6 360 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. nárok, a kdy toto DPH činí 21%, a kdy se jedná o částku 1 335,60 Kč, pak soud přiznal žalobci na nákladech zastoupení celkem částku ve výši 7 695,60 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 8 495,60 Kč. 12. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o.s.ř.