4 C 235/2022-50 — Okresní soud ve Vyškově

1. Na základě návrhu žalobkyně, doručenému zdejšímu soudu dne 15. 9. 2022, bylo zahájeno řízení o zvýšení výživného pro žalobkyni [celé jméno žalobkyně]. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně je od 1. 9. 2022 studentkou [anonymizováno] ročníku [anonymizováno] studia [anonymizováno] studií na [anonymizováno] [ulice] v [obec] a takto jí začaly vznikat zvýšené náklady na její osobní a školní potřeby, jízdné a stravu. 2. Otec se k věci vyjádřil podáním, došlým soudu dne 4. 1. 2023, kde uvedl, že od 29. 9. 2021 je v pracovní neschopnosti a jeho zdravotní stav jej donutil na nahlášení na Úřad práce, kde pobírá toliko dávky v hmotné nouzi činící necelých 13 000 Kč měsíčně. Z toho platí 6 500 Kč nájem, 2 300 Kč alimenty a 1 000 Kč inkaso a 2 500 Kč dostává ve stravenkách, není v jeho silách zvládnout navýšení alimentů. S žalobkyní se nestýká, po 20 let jej nekontaktovala. 3. Na základě provedeného dokazování, a to důkazy listinnými – rozsudkem [anonymizováno] soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], zprávami úřadu práce, Okresní správy sociálního zabezpečení, přehledem dávek státní sociální podpory a hmotné nouze a výslechem žalobkyně s listinami, které žalobkyně doložila soud zjistil následující skutkový stav. 4. Naposledy bylo ve věci výživného rozhodováno [anonymizováno] soudem, rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto o stanovení výživného částkou 2 300 Kč měsíčně, s účinností od [datum]. Tehdy nezletilá žalobkyně [jméno] byla ve věku 16 let, studovala střední školu. V současné době zletilá žalobkyně řádně studuje druhý ročník [anonymizováno] studia vysoké školy a doložila náklady se studiem spojené, tedy zejména náklady stravného v menze a ostatní, které dle jejího tvrzení činí 7 000 Kč měsíčně, jízdné hromadnou dopravou do [obec] vychází na 1 000 Kč měsíčně a městská hromadná doprava v [obec] na 1 350 Kč na deset měsíců. Jinak popsala své osobní a majetkové poměry s tím, že vlastní příjmy nemá, je nemajetná, svobodná, s obvyklými potřebami, sdílí domácnost se svojí matkou a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a druhem matky. Otec, ač řádně předvolán se k jednání nedostavil, soud konstatoval toliko jeho vyjádření. Z listinných důkazů se podává, že otec má nadále jednu vyživovací povinnost, je bez vlastního příjmu, veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, pobírá toliko dávky hmotné nouze ve výši 5 380 Kč měsíčně a řádnou dávku ve výši 7 230 Kč měsíčně, tedy dohromady 12 610 Kč měsíčně. 5. Podle § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Podle § 910 odst. 1 NOZ předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 NOZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Podle § 913 NOZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 7. Podle § 915 odst. 1 NOZ životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 8. Podle § 922 odst. 1 NOZ výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu tří let zpět od tohoto dne. 9. V daném případě je předmětem řízení úprava výživného pro zletilou dceru. Soud vycházel z návrhu žalobkyně, která požadovala stanovení výživného částkou 3 800 Kč měsíčně, jak uvedla ve své výpovědi, zejména na pokrytí nákladů ubytování na kolejích. Předpokladem pro změnu soudního rozhodnutí o výživném pro dítě je, že na straně jednoho z rodičů, či dítěte samotného dojde k natolik podstatným změnám v poměrech, které jeho novou úpravu odůvodňují. Vzhledem k tomu, že výživné pro dítě může být přiznáno (tedy i zvýšeno) i za dobu nejdéle tří let zpět před zahájením řízení a vzhledem k tomu, že v daném případě od jeho poslední úpravy ke dni zahájení tohoto řízení uplynula doba delší pěti let, zabýval se soud v rámci prováděného dokazování poměry rodičů a dítěte, a to s podaným návrhem od 1. 9. 2022 dosud. Na základě jím zjištěných skutečností tak, jak byly shora uvedeny, přitom dospěl k závěru, že předmětný návrh na zvýšení výživného je co do svého merita důvodný a že jsou splněny zákonné předpoklady pro to, aby toto výživné bylo zvýšeno s účinností od 1. 9. 2022 do budoucna na částku 3 800 Kč měsíčně. Především je třeba konstatovat, že stávající úprava výživného byla provedena v době, kdy žalobkyně navštěvovala střední školu, byla ve věku 16 let. Úprava tedy byla provedena před více než 5 lety a během ní došlo k podstatnému nárůstu odůvodněných potřeb žalobkyně v souvislosti s přibývajícím věkem a dále též v souvislosti s tím, že nastoupila ke studiu na vysoko školu v [obec], kam dojíždí, je tam ubytována, stravuje se v menze. Zohledněn je též fakt, že žalovaný se na péči a potřebách žalobkyně nepodílí jinak, než úhradou výživného v původní výši 2 300 Kč, o níž tvrdí žalobkyně, že ji hradí nepravidelně a vázne na ní dluh. Pokud jde o poměry žalovaného v době, kdy bylo výživné posledně upraveno, taktéž nebyl zaměstnán, v té době nebyl registrován na úřadu práce, kde byl sankčně vyřazen a soud vycházel z jeho potencionálního příjmu, který v té době určil částkou 8 000 Kč měsíčně. V rámci prováděného dokazování soud zjistil, že otec nadále není zaměstnán, nepodniká a pobírá pouze dávky tak, jak byly shora konstatovány, tedy ve výši 12 610 Kč. V této výši příjmu žalovaného, tedy soud přizpůsobil požadovanou částku výživného, neboť při jedné vyživovací povinnosti a příjmu ve výši 12 610 Kč měsíčně, odpovídá příjmovým možnostem a schopnostem otce placení výživného ve výši 2 800 Kč měsíčně. Touto částkou soud výživné zvýšil, a přestože jsou nepochybně potřeby oprávněné žalobkyně vyšší a měly by být pokrývány ze strany žalovaného jako jejího otce vyšší částkou, pak jeho příjmovým možnostem vyšší částka neodpovídá, a proto soudu nezbylo než co do částky 1 000 Kč měsíčně, kterou převyšuje žalovaná částka částku přiznanou, návrh žalobkyně zamítnout. 10. Provedeným zvýšením výživného žalovanému vznikl nedoplatek za dobu od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2023, tj. sedmi měsíců á 500 Kč = 3 500 Kč, a proto mu současně byla uložena povinnost k zaplacení k rukám žalobkyně, výrok II., ve lhůtě do tří měsíců od doručení rozsudku, stanovenou v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. S přihlédnutím k výši nedoplatku, předpokládaným možnostem a schopnostem žalovaného, jakož i k tomu, že se jedná o výživné pro nezaopatřené dítě, které mělo již být spotřebováno. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě převážně úspěšné žalobkyni prakticky žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.