7 C 145/2023-38 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 900 Kč. Totožnost žalované byla ověřována z kopie občanského průkazu a prostřednictvím ověřovací bezhotovostní korunové platby. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne [datum]. Úvěruschopnost ověřoval věřitel na základě informací o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě a dále nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaná na svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny dluhu 12 000 Kč, poplatku 3 900 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokutu 6 000 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstal zcela nečinná. 3. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu ve Vyškově je dána v souladu s ustanovením kapitoly II. oddílu 1, článku 7, odstavec 1, písmeno b), odrážka druhá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis), dle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud provedl dokazování listinami: smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, výpisem operací [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], upomínkou ze dne [datum], opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího archu z [datum], sdělením [anonymizováno] ze dne [datum], výpisem z bankovního účtu žalované za období od [datum] do [datum]. 6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy o zápůjčce poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč převodem na účet žalované vedený u [anonymizováno]. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 3 900 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ničeho nezaplatila. Žalované byly zaslány výzvy k plnění a následně předžalobní výzva k plnění. 7. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr žalobkyně tvrdila, že toto posouzení proběhlo na základě informací poskytnutých žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě a které ověřila lustrací žalované v centrální evidenci obyvatel a z předložených bankovních výpisů. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádný důkaz. Z výpisu z účtu na jméno žalované za měsíce duben–červen 2021 soud zjistil, že na účet byla vyplacena zápůjčka ve výši 12 000 Kč dne [datum]. 8. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 13. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru. 15. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce jako o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žadatelky sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. 16. Žalobkyně tvrdila, že svoji povinnost prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr dle smluvního ujednání splácet, tzv. úvěruschopnost žalované, avšak k tomuto tvrzení nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla procesní břemeno důkazní k prokázání svých tvrzení. 17. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny příjmy ani výdaje žalované. V souladu s uvedeným závěrem pak soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou a v důsledku toho je žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. 18. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění celkem 12 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatila. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. 19. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jis