7 C 175/2023-43 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 18 060,12 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 18 894 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 11 821 Kč. Úvěr byl následně zesplatněn ke dni [datum] Smlouvou ze dne [datum] s účinností k [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem. Mezi účastníky byla také sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 1 963,76 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby dne [datum]. 2. Ke splnění povinnosti posoudit úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru uvedla žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně vycházel ze základních údajů o osobě žadatele uvedených v žádosti o úvěr a z dokladů předložených k posouzení bonity žadatele, jež jsou uvedeny v žádosti. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud provedl dokazování listinami: žádostí o úvěr ze dne [datum], smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, rekapitulací úvěrové smlouvy, rámcovou smlouvou o postupování pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, potvrzením o provedení transakce ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu, výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému ze dne [datum]. 6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu: 7. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru celkem 18 894 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána ve 14měsíčních splátkách po 2 921 Kč. 8. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl svobodný, bezdětný, bydlel s rodiči, jeho příjem tvořila mzda 18 960 Kč a výdaje tvořily náklady na bydlení 1 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a ostatní náklady 3 860 Kč, dále srážky ze mzdy/výživné 2 408 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 500 Kč. Žalobkyně ověřovala údaje z výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto však soudu k důkazu nepředložila. 9. Z lustrace žalovaného v Centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že ke dni [datum] měl žalovaný evidovánu úřední adresu (na ohlašovně obecního úřadu), byl bezdětný a svobodný a jeho rodiči jsou [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení]. 10. Z lustrace obou rodičů žalovaného v Centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že ke dni [datum] ani jeden z rodičů nebydlel na adrese [adresa] (adresa uvedená žadatelem jako místo výběru splátek). 11. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro katastrální území Vyškov dle stavu ke dni [datum] soud zjistil, že k tam zapsané nemovité věci neměl vlastnické právo ani jeden z rodičů žadatele. 12. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o úvěru se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 13. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 18. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 19. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. 20. Právní předchůdce žalobkyně