7 C 215/2022-68 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 25 948,19 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované vyplacena zápůjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku splatit včetně úroku ve výši 6 834 Kč a administrativního poplatku ve výši 6 000, tj. celkem 27 834 Kč ve 23 měsíčních splátkách, po 1 160 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila a žalobkyně proto zápůjčku zesplatnila ke dni [datum]. 2. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny dluhu ve výši 15 000 Kč, dále úroku 3 109 Kč za dobu do dne sjednané první měsíční splátky zápůjčky následující po datu zesplatnění a dále administrativního poplatku ve výši 1 750 Kč za dobu do dne sjednané první měsíční splátky zápůjčky následující po datu zesplatnění. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu do zesplatnění v kapitalizované výši 174,64 Kč a dále za dobu od zesplatnění do [datum] v kapitalizované výši 330,77 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty sjednané smlouvou o zápůjčce ve výši celkem 3 883,78 Kč žalobkyně dále nárokuje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle smlouvy a sazebnímu ve výši 1 700 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaná nereagovala. 3. Úvěruschopnost žadatelky o zápůjčku žalobkyně posuzovala a ověřovala lustrací žadatelky v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a zejména z informací získaných od žalované, předložením výpisů z účtu žalované za poslední tři měsíce a výplatními páskami prokazující příjem žalované ve výši 29 736 Kč. Dále provedla žalobkyně lustraci neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Výdaje žalované pro výpočet bonity vyhodnotila žalobkyně prostřednictvím scoringového sytému. 4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstal zcela nečinná. 5. K jednání nařízenému ve věci dne [datum], se žalovaná nedostavila. 6. Soud jednal v nepřítomnosti žalované a provedl dokazování listinnými důkazy: standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, sazebníkem úroku, poplatků a smluvních pokut ze dne [datum], formulářem příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelská úvěr, smlouvou [číslo] ze dne [datum], elektronickým výpisem informací ze systému uzavírání smluv on-line ke dni [datum], údaje internetového bankovnictví z účtu žalované za dobu od [datum] do [datum], částečným výpisem z účtu žalobkyně ze dne [datum], výzvou k úhradě dlužných splátek ze dne [datum], oznámením o zesplatnění zápůjčky ze dne [datum], předžalobní upomínkou ze dne [datum], vyčíslením pohledávky ze smlouvy [číslo] ke dni [datum], výpisem splátkového kalendáře, přehledem úhrad splátek, obchodními podmínkami pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru, kopií občanského průkazu žalované, výplatní páskou žalované za prosinec 2020, výpisem z bankovního účtu žalované za období od [datum] do [datum], zprávou zaměstnavatele žalované ze dne [datum] a výpisem lustrovaných věcí Okresního soudu v Blansku. 7. Na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil soud tentýž závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy byla žalované dne [datum] vyplacena částka 15 000 Kč na účet žalované. Žalovaná se zavázala zápůjčku splatit ve 24 splátkách s úrokem 39 % měsíčně a administrativním poplatkem 250 Kč měsíčně. Celková dlužná částka činila 27 834 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě lustrace žadatele v CEECR, ISIR, v databázi neplatných dokladů, z výpisu internetového bankovnictví účtu žalované a z informací poskytnutých žalovanou, dle kterých byla žalovaná ke dni [datum] zaměstnána na dobu neurčitou, od listopadu 2018 s čistým příjmem 28 000 Kč, svobodná s jedním dítětem, středoškolského vzdělání s maturitou a bydlící u rodičů. 8. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byla žalovaná svobodná a měla jedno dítě (ročník 2013). 9. Z výpisu lustrovaných věcí Okresního soudu v Blansku soud zjistil, že v letech 2019 – 2021 bylo proti žalované zahájeno šest občanskoprávních řízení, z nichž většina se týká spotřebitelských úvěru poskytovaných nebankovními subjekty. 10. Ze zprávy [stát. instituce], odbor personální ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla ke dni [datum] zaměstnancem [anonymizováno]. Služební poměr byl ukončen na žádost žalované k [datum] a během pracovního poměru byly žalované prováděny srážky ze mzdy na exekuční příkaz [stát. instituce] ve výši 11 802 Kč v lednu 2021, 11 366 Kč v únoru 2021, 12 820 Kč v březnu 2021 a 12 482 Kč v dubnu 2021. 11. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že na tento účet byla vyplacena mzda žalované ve výši 17 824 Kč v lednu 2021, ve výši 16 299 Kč v únoru 2021, 16 081 Kč v březnu 2021. 12. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 18. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Ja