7 C 22/2023-78 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum], doplněným podáním ze dne [datum], domáhá po žalované zaplacení částky 16 448 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] prostřednictvím webového rozhraní [webová adresa]. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit dluh ve lhůtě 24 měsíců s poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatkem za SMS servis 49 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč. Žalovaná na svůj dluh ve lhůtě splatnosti sjednané smlouvou zaplatila 19 338‬ Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 13 326 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za SMS servis 196 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut celkem 1 500 Kč. Dále požaduje žalobkyně příslušenství pohledávky kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 108,14 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 448 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala tak, že se zabývala úvěry žalované u jiných úvěrujících a tím, jak jsou spláceny (registr NRKI, BRKI, SOLUS), lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně podrobuje žadatele o úvěr credit scoringu, při kterém je posuzována jejich příjmová a výdajová stránka, věk, rodinný stav, vzdělání, počet dětí, způsob bydlení, splátky u jiných společností. 3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud provedl dokazování listinami: formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovou smlouvou ID [číslo], splátkovým kalendářem, opisem výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum], kopií občanského průkazu žalované, částí výpisu z běžného účtu na jméno žalované u [anonymizováno], sazebníkem poplatků, výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum], ke splacení celé půjčky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalované poštou dne [datum], úvěrovou zprávou k osobě žalované s uvedením kontraktů, potvrzením o provedení ověření bonity klienta včetně výpočtu [příjmení]. 6. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu: 7. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu s ID žádosti [číslo], a to prostředky komunikace na dálku (internetové stránky [webová adresa]), na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností 24 měsíců za poplatek 660 Kč, s úrokem 49,20 % ročně, dále byl smlouvou sjednán poplatek za [anonymizována dvě slova] ve výši 1 980 Kč, poplatek za službu [anonymizována dvě slova] 99 Kč a poplatek za službu [anonymizována dvě slova] 49 Kč Celkem měla být splacena částka 27 520 Kč bez doplňkových služeb ve splátkách 982 Kč měsíčně. Identifikace žalované je zajištěna podpisovým kódem, telefonním číslem, na které byla tato SMS zpráva odeslána a IP adresou. Žalobkyně doložila také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne [datum]. Dle splátkového kalendáře žalovaná zaplatila ve splátkách celkem 19 338 Kč. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána ke splacení celé půjčky. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dopisem ze dne [datum]. 8. Při posuzování úvěru schopnosti žalované vycházela žalobkyně z informací žalované a lustrací registru NRKI, BRKI, SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Z úvěrové zprávy k osobě žalované vyplývá, že žalovaná opakovaně splácela a čerpala úvěry i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, 39 ukončeno, 5 existujících. Z potvrzení o ověření bonity klienta vyplývá, že zdrojem příjmu žalované byla mzda zaměstnance ve výši 25 000 Kč. Tato informace nebyla nijak doložena a ověřována. Dále je v potvrzení uveden příjem partnera 80 000 Kč, uvedený příjem nebyl nijak doložen ani ověřován. Výdaje žalované nejsou nijak blíže specifikovány ani doloženy. Žalobkyně vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti 3 550 Kč a minimálních výdajů na bydlení 6 151 Kč. Žalovaná splácela splátky jiným společnostem ve výši 15 849 Kč celkem a dále splátky závazku vůči žalobkyni ve výši 3 195 Kč Celkem tedy žalovaná splácela měsíčně 19 044‬ Kč. 9. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a bezdětná. 10. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 15. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021. 16. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplat