7 C 272/2022-48 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 16 925 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 665 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřována z kopie občanského průkazu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději dne [datum]. Úvěruschopnost ověřoval věřitel na základě informací o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a dále nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný uvedl výši měsíčních výdajů 6 500 Kč, dále uvedl, že je svobodný a bezdětný a bydlí u rodičů. Příjmy žalovaného byly zjištěny z informace žalovaného ve výši 58 273 Kč, s tím, že žalovaný uvedl, že je OSVČ v oboru maloobchodu a velkoobchodu s [IČO]. Žalobkyně disponovala dále výpisy z bankovního účtu žalovaného za březen a duben 2021, ze kterých zjistila průměrné výdaje žalovaného ve výši 45 712 Kč. Dále byl žalovaný lustrován v databázi Centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku, bez záznamu. žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny dluhu 10 000 Kč, poplatku 2 665 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokutu 4 260 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval. 2. Elektronický platební rozkaz nebyl k návrhu žalobkyně vydán. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud provedl dokazování listinami: smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], dodatkem ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, oznámením [anonymizována dvě slova] o provedení příkazu k úhradě 6 000 Kč dne [datum], oznámením [anonymizována dvě slova] o provedení příkazu k úhradě 4 000 Kč dne [datum], výpisem lustrace [příjmení], bankovním výpisem z účtu žalovaného u [anonymizována dvě slova] za měsíc březen 2021 a duben 2021, upomínkou ze dne [datum], opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum]. 6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce. Uvedená smlouva byla změněna dodatkem ke smlouvě ze dne [datum] žalobkyně se zavázala smlouvou o zápůjčce ve znění dodatku poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli poplatek v celkové výši 2 665 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána dne [datum]. Žalované byla na účet [bankovní účet] (uvedený ve smlouvě) vyplacena dne [datum] částka 6 000 Kč a [datum] částka 4 000 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 7. Povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splnila žalobkyně na základě informací poskytnutých žalovaným, které ověřila lustrací žalovaného v centrální evidenci obyvatel a z předložených bankovních výpisů. Z těchto výpisů z účtu žalovaného soud zjistil nepravidelné příjmy od [právnická osoba] a.s., [právnická osoba] [webová adresa], a.s., které jsou provozovateli sázkové kanceláře. Dále soud zjistil, že z účtu žalovaného byly prováděny časté úhrady platební kartou a prostřednictvím terminálu PAYU SA a GOPAY v hodnotách 200 až 1 500 Kč, přičemž se jednalo o sázky na uvedených portálech sázkových kanceláří. Například v měsíci březnu 2021 dosáhly tyto sázky nejméně 81 130 Kč. Z výpisu z účtu za měsíce březen a duben 2021 soud také zjistil, že žalovaný čerpal další nebankovní úvěry u [právnická osoba] [anonymizováno]. 8. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2022 byla proti žalovanému zahájena celkem 4 občanskoprávní řízení k vymožení peněžitého plnění, z nichž tři se vztahují k nebankovním úvěrům, poskytnutým žalovanému v květnu 2021. 9. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a bezdětný s adresou pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. 10. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] ke dni [datum], k adrese pobytu žalovaného při sjednávání úvěru, soud zjistil, že budova [adresa] – objekt k bydlení byla jako součást pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví Města Bučovice. 11. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov ze dne [datum] soud zjistil, že od [datum] je žalovaný zaměstnán u firmy [právnická osoba] 12. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 17. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C –679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021. 18. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr je