7 C 29/2023-45 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 124 774 Kč, smluvní pokuty 18 846,54 Kč, smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 114 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu úrokem za poskytnutí 54,82 % ve 48měsíčních splátkách po 5 899 Kč počínaje listopadem 2021. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Pro nesplácení byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Do dne zesplatnění uhradil žalovaný ve splátkách celkem 41 293 Kč, po zesplatnění neuhradil žalovaný ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 123 176,82 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru 54,82 % ročně, smluvní pokuty 18 846,54 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 600 Kč, smluvních pokut 998 Kč a zákonné úroky z prodlení. 2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a údajů uvedených samotným žalovaným zaznamenaných ve formuláři hodnocení klienta a výpisy z registrů NRKI a SOLUS. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. 3. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. K jednání nařízenému ve věci dne 1. srpna 2023 se žalovaný nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. 5. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy: karta klienta ke smlouvě [číslo] hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] ze dne [datum], fotokopie občanského průkazu žalovaného, historie pohybů – běžný účet za období od [datum] do [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum], výpis z registru SOLUS ke dni [datum], výpis z registru NRKI/BRKI ke dni 1. 10. 2021 s CBS skóre 422, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru a splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] spolu s dodejkou ze dne [datum], podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), Dodatek [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], prohlášení klienta ze dne [datum], doklad o vyplacení úvěru ve výši 114 000 Kč ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum]. 6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu: 7. Žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 114 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s úrokem 54,82 % ročně tedy celkovou částku 283 152 Kč ve 48měsíčních splátkách po 5 899 Kč. Přípisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru po posouzení úvěruschopnosti a vyplacení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. Spolu s oznámením byl žalovanému zaslán splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od [datum] do [datum]. Dne [datum] byl úvěr ve výši 114 000 Kč vyplacen na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], pro prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 65 dnů, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Dle karty klienta uhradil žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh částku 41 293 Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení. 8. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací poskytnutých žadatelem a uvedených v hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS ze dne [datum] nevyplývá žádný příznak k osobě žalovaného. Z doloženého výpisu registru NRKI ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo přiřazeno CBS skóre 422, které dle legendy odpovídá Kategorii III. (maximální počet bodů do interní score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů). Z karty klienta a hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnán u firmy [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], se sídlem v [obec] s pravidelným příjmem 27 000 Kč. Z hodnocení klienta dále plyne, že žalovaný byl ženatý, bezdětný, jako druh bydlení je označeno„ jiné“. Žalovaný v hodnocení prohlásil, že nežije s manželkou ve společné domácnosti. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3 860 Kč (životní minimum) a dále částka 3 500 Kč na výdaje bydlení (nájemné a inkaso). V hodnocení klienta jsou uvedeny splátky vůči [anonymizována dvě slova] ve výši 1 448 Kč a v údaji o ostatních nákladech (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena 0. Ve výdajích je dále počítáno s rezervou 17 192 Kč. Z potvrzení o příchozích platbách na účet žalovaného soud zjistil, že mzda žalovaného činila za období červenec 2021 až leden 2022 průměrně částku 27 637 Kč čistého. Výpis z účtu žalovaného je pouze částečný, obsahuje toliko vybrané pohyby – příchozí platby mzdy na účet. 9. Z lustrace žalovaného v centrálním registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný ženatý a měl jedno dítě (ročník 2014). 10. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že ke dni sjednávání předmětné smlouvy o úvěru [číslo] měl žalovaný další závazek vůči žalobkyni ze smlouvy uzavřené dne [datum]. 11. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 16. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z poruš