7 C 397/2022-55 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 22 624 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a poplatky za volitelné služby„ [anonymizována dvě slova],„ [anonymizováno]“ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 2 160 Kč dne [datum]. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 18 000 jako jistiny dluhu z úvěru a dále částku 4 320 Kč jako dlužný poplatek za poskytnutí úvěru, částku 110 Kč jako dlužný poplatek za volitelnou službu„ [anonymizována dvě slova]“, částku 165 Kč jako dlužný poplatek za volitelnou službu [anonymizováno] a částku 29 Kč jako dlužný poplatek za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 3 535 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 709,42 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 22 624 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 22 624 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 036,16 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval. Ke splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr žalobkyně uvedla, že při posuzování žadatele vycházela z informací od žalovaného, jež jsou uvedeny v souboru„ [anonymizováno]“ a dále lustrací žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících. 2. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Smlouvou byl sjednán také poplatek za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatek za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 29 Kč měsíčně a poplatek za sjednání úvěru ve výši dle čl. 1 Sazebníku. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatky nejpozději dne [datum]. Podle Sazebníku platného od [datum] činí poplatek za poskytnutí úvěru 22 % z částky půjčené na 30 dní. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byl úvěr vyplacen v plné výši 18 000 Kč na bankovní účet žadatele dne [datum]. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly informace tam uvedené získány zejména od žadatele (nyní žalovaného). Dle těchto informací žil žadatel sám, měsíční výdaje uváděné spotřebitelem činily 2 800 Kč, ověřený čistý příjem žadatele činil 17 000 Kč a výše čistého měsíčného příjmu uvedená spotřebitelem činí 27 000 Kč. Minimální výdaje„ vypočítané“ činí 5 910 Kč. K ověření uvedených údajů byla žadatelem předložena kopie občanského průkazu. Žalobkyně předložila listinu„ identifikované příjmy“ obsahující prohlášení poskytovatele úvěru, že v souladu s pravidly poskytovatele úvěru a zákonnými požadavky byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 17 000 Kč. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. 5. Z informačního systému Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v roce 2022 bylo proti žalovanému zahájeno třináct občanskoprávních řízení k vymožení dluhů z čerpaných spotřebitelských úvěrů, z tohoto počtu byl o sedm smluv o spotřebitelském úvěru uzavřeno v letech 2018 až 2020, tedy před uzavřením smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení. 6. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je svobodný a má jedno dítě (ročník 2015). 7. Závazkové vztahy, které vznikly mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se oba tyto závazkové vztahy řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 12. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C –679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021. 13. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost před uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 15. Žalobkyně předložila soudu výpis informací zčásti sdělených žadatelem a zčásti stanovených výpočtem poskytovatele. Žalobkyně tvrdí a dokládá svým prohlášením, že příjem žalovaného byl ověřen, k uvedenému tvrzení však nebyl předložen žádný důkaz. Výše příjmu sděleného žadatelem se navíc podstatně odlišuje od výše příjmu ověřeného poskytovatelem. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující p