8 C 21/2017-136 — Okresní soud ve Vyškově

1. Prvním výrokem shora v záhlaví citovaného rozsudku Okresního soudu ve Vyškově bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc.č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojí stavba [adresa] – jiná stavba, [list vlastnictví], pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, manipulační plocha a pozemku parc. [číslo] – ostatní plocha, manipulační plocha vše zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov. 2. Druhým výrokem byla zamítnuta vzájemná žaloba žalovaného na určení, že právě on je vlastníkem předmětných nemovitostí. 3. Třetím výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného nahradit žalobci na nákladech řízení 21 940 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 4. Soud prvního stupně odůvodnil rozhodnutí o věci samé tím, že se po provedeném dokazování ztotožňuje s názorem žalobce ohledně důvodu, pro které předmětné pozemky nebyly dříve střediskem geodézie k [datum] zapsány na list vlastnictví nově vzniklé akciové společnosti. Tato skutečnost je s největší pravděpodobností důsledkem historické dichotomie vlastnických vztahů k pozemkům v dané lokalitě, mající svůj původ v dekretu prezidenta republiky číslo 28/45 Sb., o konfiskaci majetku občanů německé národnosti. Sporné pozemky byly v evidenci nemovitostí vedeny paralelně, a to jednak na vlastníka Československý stát – [anonymizováno] [obec] a současně pod jiným označením ve zjednodušené evidenci (původ grafický příděl) na fyzické osoby, od nichž následně nemovitosti nabyl žalovaný na základě darovací smlouvy a odúmrti 5. Právní předchůdci žalobce na rozdíl od Okresního národního výboru Vyškov, jenž byl historicky v evidenci nemovitostí rovněž zapsán jako subjekt vykonávající hospodaření na pozemcích v majetku Československého státu, hospodařili na předmětných pozemcích, které jsou součástí uzavřeného areálu žalobce kontinuálně od padesátých let minulého století, kdy zde byl postaven výrobní závod. Pokud tedy k [datum] byl vlastníkem sporných pozemků Československý stát (nikoliv fyzické osoby – přídělci) měly být dle zákona č. 111/1990 Sb. přepsány pozemky na založenou státní akciovou společnost, neboť se v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb., jednalo o majetek státu, s nímž hospodařil rušený státní podnik. Z uvedených důvodů proto soud shledal určovací žalobu podanou žalobcem za důvodnou a z logiky věci pak současně nezbylo jiného než jako nedůvodný zamítnout vzájemný návrh žalovaného. 6. Proti rozsudku podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žaloba žalobce na určení vlastnického práva bude zamítnuta a naopak bude vyhověno vzájemnému určovacímu návrhu žalovaného. Podle odvolatele dospěl prvostupňový soud na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) občanského soudního řádu – dále jen o.s.ř.). Konkrétně namítl, že soud nesprávně posoudil otázku hospodaření subjektů, které jsou právními předchůdci stávajících stran sporu se státním majetkem, když prioritně přiložil váhu pouze hospodaření faktickému. Nepřihlédl k argumentaci žalovaného, že pokud jde o výkon majetkových práv státu, je primárně postaven na principu tzv. dělené subjektivity státu, což znamená, že na stát se v právních vztazích týkající se hospodaření s jeho majetkem prostřednictvím organizačních složek státu nenahlíží jako na kompaktní a vnitřně splývající celek. Na straně žalobce nelze nabytí vlastnictví státem a vznik správy národního majetku a následně práva hospodaření se státním majetkem odvozovat od nabývacích titulů na straně žalovaného (rozhodnutí Státního notářství ve Vyškově z 30. 12. 1975 – odúmrť po [jméno] [příjmení] a darovací smlouva z [datum] (dárce [jméno] [příjmení]). V daném případě se jedná o již v pořadí druhé nabytí pozemků státem, kdy jde o pozemky prvotně konfiskované osobám německé národnosti dle dekretu prezidenta republiky číslo 28/45 Sb., které byly zahrnuty do přídělu, kdy původní přídělci následně v rámci scelovacího řízení obdrželi pozemky náhradní. Tyto pozemky se pak staly opětovně vlastnictvím státu, a to na základě převodu darovací smlouvou a přechodu do vlastnictví státu jako odúmrť. 7. K hospodaření s takovým majetkem, a to v režimu prozatímní správy byl příslušný Okresní národní výbor Vyškov, který je ostatně uveden v obou těchto nabývacích titulech. Nástupcem ONV Vyškov se posléze stal Okresní úřad Vyškov a nástupcem okresních úřadů pokud šlo o hospodaření s předmětnými pozemky se pak stal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Žalovaný nesouhlasí se závěrem, že k nabytí vlastnického práva státní akciovou společností postačovalo, aby pozemky byly ve vlastnictví státu, když žalobce neprokázal, že by v jeho prospěch resp. v prospěch jeho právních předchůdců existoval titul pro právo hospodaření..Potvrzení zemědělské správy rady KNV v Brně z března 1955 neobsahuje konkrétní označení parcel, pouze celkovou výměru pozemků, a proto nelze z tohoto dokladu jednoznačně prokázat jaké konkrétní pozemky byly národnímu podniku [anonymizována dvě slova] [obec] přiděleny. 8. Žalobce se v písemném vyjádření k odvolání ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Podle žalobce na daný případ nedopadá tzv. dělená subjektivita státu dle judikatury citované žalovaným. Žalobce se považuje za právního nástupce státu, neboť v daném případě se Česká republika stala vlastníkem dotčených pozemků na základě darovací smlouvy a odúmrti. Podle žalobce nemůže obstát tvrzení a námitka žalovaného, že žalobce nedoložil jednoznačný titul pro právo hospodaření na dotčených pozemcích. Rozhodnutím Zemědělské správy rady KNV z 28. 3. 1955 byly [anonymizována tři slova] [obec] přiděleny pozemky o výměře [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], což odpovídá výměře dle soupisu pozemků uvedených v žádosti právního předchůdce žalobce z [datum]. Tuto listinu je třeba požadovat za doložení toho, že i pozemky dotčené touto žalobou byly přiděleny do operativní správy národnímu podniku [anonymizováno] [obec] jako právnímu předchůdci žalobce. Na tyto listiny je třeba nahlížet optikou tehdejší doby o právu hospodaření se státním majetkem. Jedná se o specifický případ, který by také tak měl být posuzován. Žádný právní předchůdce žalobce nikdy nepochyboval o tom, že mu svědčí legální právo hospodaření na dotčených pozemcích. Pokud tedy vlastnictví k dotčeným pozemkům bylo v průběhu hospodaření vykonávané jeho právním předchůdcem žalobce převedeno a přešlo z titulu darování a odúmrtí na Československý stát, který nezůstal ve vlastnictví třetích osob, které byly zapsány ve zjednodušené evidenci dle grafického přídělu, pak má žalobce za to, že dotčené pozemky měly být zapsány střediskem geodézie k [datum] na list vlastnictví státní a. s., neboť úmyslem zakladatele této společnosti muselo být nepochybně i vložení dotčených pozemků ve vlastnictví státu do jejího majetku. Skutečnost, že se tak nestalo, byla zřejmě způsobena i evidencí dotčených pozemků, ve zjednodušené evidenci – původ grafický příděl. 9. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno řádně a včas a osobou k němu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, zopakoval všechny listinné důkazy provedené již v řízení před soudem prvého stupně, vzal v úvahu, že žádná z procesních stran neuplatnila v průběhu odvolacího řízení žádné nové skutečnosti ani nové důkazy (§ 212a odst. 3 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně provedl ve věci řádným způsobem dostatečné dokazování, přičemž provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění a celý spor rovněž správně po právní stránce posoudil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil. Okresní soud podrobně, jasně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti má za prokázány, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc zhodnotil po právní stránce. Odvolací soud v podstatě nemá ničeho, čím by doplnil správné a přiléhavé skutkové i právní závěry soudu prvého stupně, a proto v podrobnostech a pro stručnost odkazuje na výstižné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. 11. Odvolací námitky žalovaného nebyly shledány důvodnými a právně relevantními. Jedná se v podstatě o námitky a právní argumentaci, jež byly uplatněny již v průběhu řízení před soudem prvého stupně. Již okresní soud se s touto argumentací žalobce náležitě vypořádal, jak ostatně vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. 12. Nad rámec, jinak správných