6 C 126/2023-163 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce podáním, které bylo doručeno zdejšímu soudu (dále již „soud“) dne 12. 6. 2023, podal celkem tři určovací žaloby. První určovací žalobou se domáhal určení, že označená smlouva o převodu specifikovaného družstevního bytu je „v celém rozsahu“ neplatná. Druhou určovací žalobou se domáhal určení, že označená převodní smlouva (jako u první žaloby) je „z podstaty věci“ vůči žalovaným 1) a 2) „v celém rozsahu“ neplatná. A konečně třetí žalobou se domáhal určení, že žalovaná 2) na základě označené převodní smlouvy „není nabývající vlastník nemovitosti.“2. Ač byl žalobce soudem při jednání konaném dne 29. 1. 2024 poučen o nezbytnosti tvrdit skutečnosti, z nichž dovozuje naléhavý právní zájem na podaných určovacích žalobách, a žalobce na tuto výzvu soudu při jednání reagoval (srov. protokol o jednání na č. l. 157), přesto s ohledem na žalobcem tvrzené okolnosti soud naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. na těchto žalobách neshledal.3. Žalovaní 1) a 2) ve svých vyjádřeních navrhli zamítnutí předmětných žalob; s ohledem na dále uvedené důvody však soud nepovažoval za potřebné blíže osvětlovat důvody žalovaných, které je vedly k návrhu na zamítnutí těchto určovacích žalob. Nutno však uvést, že žalovaní při jednání prostřednictvím svých zástupců shodně též uvedli, že v daném případě neshledávají dle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem žalobce na podaných určovacích žalobách.4. Mezi účastníky je nesporné, a tato skutečnost vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí (na č. l. 9), že žalovaná 2) je výlučnou vlastnicí jednotky č. , Anonymizováno, , způsob využití byt, vymezené v budově v , Anonymizováno, bytový dům, na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , se spoluvlastnickým podílem na společných částech uvedeného domu a pozemku o velikosti id. , Anonymizováno, ; tzv. nabývacím titulem pro žalovanou 2) se stala smlouva o převodu vlastnictví jednotky ze dne , datum, , a to s právními účinky zápisu k okamžiku , Anonymizováno5. Soud dospěl k závěru, že žalobci na podání těchto tří žalob nesvědčí naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.6. Podle ustálené judikatury (nejen) Nejvyššího soudu žaloba o určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. není zpravidla opodstatněna také tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu.7. V rozhodovací praxi se rovněž ustálil právní názor, že lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Jestliže je však právní postavení žalobce zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má (teprve) dojít ke vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, respektive jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze přípustnost ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. dovodit.8. V daném případě soudu nezbylo, než žaloby pod výroky I. až II. zamítnout pro absenci naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť žalovaná 2) podle stavu zápisů v katastru nemovitostí je již vlastnicí bytové jednotky, a proto případné deklarování neplatnosti převodní smlouvy, na základě které došlo ve prospěch žalované 2) ke vkladu jejího vlastnického práva k předmětné jednotce, má povahu pouze předběžné právní otázky. Již z tohoto důvodu proto uvedené žaloby musely být soudem zamítnuty, aniž by se soud mohl zabývat meritem věci.9. Ani na podání žaloby III. žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem, zde ve smyslu toho, že takový rozsudek by objektivně ničeho nezměnil na dosavadních právních poměrech, neboť by ani nepředstavoval veřejnou vkladovou listinu, dle které by mohl katastrální úřad provést vklad a tedy mj. změnu ve stavu příslušného zápisu v katastru nemovitostí.10. Katastrální úřad totiž nemůže přistoupit k výmazu vkladu vlastnického práva bez toho, aniž by měl k dispozici titul ke změně příslušného zápisu v katastru nemovitostí, tj. k navazujícímu zápisu, např. pro vklad vlastnického práva ve prospěch jiné fyzické či právnické osoby, kdy výsledkem by byl stav, že stávající katastrální vlastník nemovité věci by nadále v katastru nemovitostí nebyl uveden a u této nemovité věci by nebyl zapsán žádný vlastník. Kromě toho takový rozsudek by ničeho pozitivního nevnesl ani do právních poměrů na straně žalobce; jeho postavení by se takto příp. vydaným rozsudkem nijak nezměnilo, respektive oproti dosavadnímu stavu nezlepšilo, rozsudkem by nebyla vyřešena vůči žalobci žádná právně významná otázka.11. Nadto je třeba uvést, že shora uvedenému pojetí třetí určovací žaloby neodpovídá odůvodnění naléhavého právního zájmu žalobcem na požadovaném negativním určení (že žalovaná není vlastnicí předmětné bytové jednotky). Takovéto určení (objektivně) nemůže vytvořit podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky, neboť negativní určení, že žalovaná 2) není vlastnicí předmětné nemovité věci (jednotky), by v žádném ohledu nevypovídalo o tom, zda a jaký právní vztah mezi žalobcem a žalovanou 2) existuje, a jaká práva a povinnosti z tohoto vztahu pro ně plynou (k tomu srov. např. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 695/2021).12. Z negativního určení vlastnického práva nevyplývá ani právní závěr, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019).13. K zamítnutí třetí určovací žaloby pak soud osvětluje ještě další právně rozhodné okolnosti.14. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připouští, aby se určení svého vlastnického práva podle § 80 o. s. ř. za určitých podmínek domáhala i osoba, která je v katastru nemovitostí již zapsána jako vlastník nemovitosti, je-li její nabyté právo k nemovitosti kvalifikovaně zpochybňováno a není-li přitom dán důvod k žalobě na plnění.15. Podle § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále rovněž jako o. z.), věty první, je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.16. Shora uvedená domněnka se vztahuje na veškeré atributy práva zapsaného ve veřejném seznamu. Je-li tedy právo zapsáno, pak zápis svědčí v první řadě o tom, že toto právo existuje, a dále že náleží osobě, v jejíž prospěch je zapsáno, že má obsah a rozsah, který ze zápisu vyplývá, že bylo zřízeno na dobu zapsanou ve veřejném seznamu, že mu náleží pořadí, ve kterém je zapsáno, a že se k němu vztahují případné další skutečnosti či omezení vyznačené zejména formou poznámek [srov. SPÁČIL, Jiří, a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 1474). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 9].17. Z vyloženého plyne, že pokud třetí osoba chce žalobou deklarovat určitý právní vztah k nemovité věci, musí si nejprve pečlivě uvážit, o jakou deklaraci věcně právního vztahu k nemovité věci vlastně usiluje, když konečná formulace takového žalobního požadavku určuje, zda sledovaný dosah takové deklarace může přivodit vůči žalobci (roz. do jeho právních poměrů) pozitivní změnu, či nikoli, což je v zásadě provázáno na zjištění, jaký dosah by vlastně takové navrhované určení – deklarace tvrzeného věcně právního vztahu - mělo do stávajícím právních poměrů vyvolat.18. Třetí osoba však nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že v katastru nemovitostí evidovaný stávající vlastník nemovité věci, jejím vlastníkem není, neboť výmaz vkladu vlastnického práva nemůže vést k tomu právnímu důsledku, že by poté v katastru nemovitostí k předmětné nemovité věci nebyla zapsána jako vlastník žádná (fyzická či právnická) osoba, a z toho důvodu by se takováto negativní deklarace nemohla nijak příznivě projevit v právních poměrech žalobce. Kromě toho negativní určovací výrok, tj. že katastrální vlastník nemovité věci dle práva není jejím vlastníkem, se nijak příznivě neprojeví (objektivně se nemůže projevit) v právních poměrech žalobce.19. V návaznosti na výše uvedené závěry lze proto konstatovat, že třetí osoba se může domáhat určení – pakliže má za to, že vskutku pro takovou věcně právní deklaraci k nemovitému majetku svědčí hmotněprávní okolnosti – že je buďto ona sama anebo jiná (fyzická či právnická) osoba