11 C 230/2021-15 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu [datum], domáhala o žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předala v hotovosti žalované částku [částka]. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, a proto se žalobkyně svého nároku domáhá žalobou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu označenou [číslo] v níž žalovaná mj. potvrdila převzetí částky [částka] od pracovníka žalobkyně (viz smlouva). Žalovaná také potvrdila formulář informací o úvěru (viz formulář). Dále byl vyplněn evidenční formulář s údaji žalované, ze kterého se mj. podává, že příjmy žalované činí [částka], výdaje pak [částka], tedy disponibilní zůstatek činí [částka] (viz žalovanou potvrzená evidenční karta klienta). Žalovaná uhradila úhrnem částku [částka] (viz přehled plateb). 4. Soud provedl dokazování také předžalobní výzvou a výpisem zásilek, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jeho příjmech a výdajích, jiná její tvrzení stran posuzování nebyla prokázána dokazováním, přičemž žalobkyně se připravila v tomto směru o procesní poučení omluvenou neúčastí u jednání. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané evidenční karta klienta. Již zde je patrné, že údaje o bydlišti jsou mírně řečeno matoucí, když žalovaná má bydlet sama, ale na stejné adrese bydlí i její manžel, u něhož je poté adresa upravena na jiné číslo popisné. Byť je žalovaná nájemníkem bytu, není zřejmé, jak se dospělo k částce [částka] za nájemné. Dále je vyplněn zaměstnavatel, průměrný výdělek [částka] a kromě výdajů na bydlení pak životní minimum na ověření [částka]. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalované. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela. Soud pak nemůže přehlížet, že pokud by žalobkyně řádně žalovanou lustrovala, musela by zjistit, že žalovaná má sjednány další finanční produkty u jiných institucí (od 18. 6. 2019 (nárok uplatněn ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 36 C 220/2021), od 10. 7. 2019 (nárok uplatněn ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 152/2021) a od 27. 6. 2018 (nárok uplatněn ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 266/2020)). Dle názoru soudu se v případě žalované jednalo pouze o formální ověření její socio-ekonomické situace a úvěruschopnosti. 10. Žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je úvěrová smlouva [číslo] absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK, věc C -679/18) a nárok žalobkyně vůči žalované je třeba posoudit v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná potvrdila převzetí částky [částka], přičemž sama žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila již částku [částka], pročež zůstává dlužna částku [částka] (jež představuje rozdíl mezi [částka] a [částka]), k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal. Ve zbytku, tj. co do částky [částka], soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Doba splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Předpokladem splatnosti bezdůvodného obohacení je tedy hmotněprávní úkon žalobkyně, který se musí prokazatelně dostat do dispoziční sféry žalované. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána žalobou, která byla žalované doručena v pondělí [datum], čímž splatnost nastala v úterý [datum] a neboť toho dne k zaplacení nedošlo, je žalovaná od [datum] v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto mohlo být přiznáno pouze z částky, v níž byla žaloba důvodná a pouze za období, kdy byla žalovaná v prodlení a v zákonné sazbě, jež odpovídá počátku prodlení, ve zbytku pak bylo příslušenství nedůvodné. 12. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). 13. Žalobkyně se tedy ke dni rozhodnutí domáhala zaplacení částky [částka] ([částka] a kapitalizované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu [částka]), úspěšná byla v částce [částka] ([částka] a kapitalizované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu [částka]), tedy ze 25 %, žalovaná pak z 75 %, pročež by jí dle § 142 odst. 2 o. s. ř. mělo svědčit právo na náhradu 50 % jeho nákladů řízení. Soud ovšem žádné takové náklady procesně nečinné žalované nezjistil, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku. 14. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.