11 C 291/2021-23 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení jízdného (77 Kč) a přirážky k jízdnému (1 000 Kč) s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem byl právní předchůdce žalobkyně a neprokázal se na výzvu kontrolního orgánu platnou jízdenkou, čímž porušil smluvní přepravní podmínky a byla mu proto kontrolním orgánem uložena povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. 3. Z provedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný dne [datum] využil jako cestující přepravních služeb společnosti [právnická osoba], ve vlaku [číslo] bez platného jízdního dokladu. Při přepravní kontrole byl sepsán zápis, ve kterém byla žalovanému pověřenou osobou v souladu s Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel uložena povinnost zaplatit za jízdu bez jízdního dokladu jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo] která následně pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že není způsobilý samostatného právního jednání v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a s výjimkou nakládání s finančními prostředky do [částka] denně s tím, že již rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], zbaven způsobilosti k právním úkonům s tím, že žalovaný trpí duševní poruchou trvalého rázu. <i>4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> 6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně a dospěl k závěru, že pohledávka za žalovaným byla podle § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Dále soud věc právně posoudil tak, že žalovaný nebyl s to s ohledem na své zdravotní problémy posoudit objektivní potřebu koupě jízdenky, tedy nebyl způsobilý uzavřít smlouvu se společností [právnická osoba], jako dopravcem o přepravě osoby ve smyslu § 2550 o. z., jejímž obsahem by byl zejména závazek dopravce přepravit cestujícího do místa určení a závazek cestujícího zaplatit za přepravu jízdné podle tarifu dopravce. Žalovaný ovšem objektivně prostředek užil, čímž se na úkor společnosti [právnická osoba], bezdůvodné obohatil, kdy výše bezdůvodného obohacení odpovídá nezaplacenému jízdnému ve výši [částka], kdy v tomto rozsahu je nárok na zaplacení důvodný. Nedůvodný je ovšem nárok na zaplacení přirážky, kdy žalovaný (opětovně pro své trvalé onemocnění) tuto povinnost nemohl řádně posoudit, navíc výše přirážky přesahuje finanční prostředky, s nimiž může žalovaný sám nakládat. Jestliže autoritativním rozhodnutím soudu je žalovanému pro jeho zdravotní problémy poskytována ochrana, nelze tuto prolomit v kontextu nezpůsobilosti žalovaného řádně fungovat v občanskoprávních poměrech a posoudit následky nezakoupení jízdenky. Na druhou stranu nelze dovodit, že by žalovaný pro své onemocnění mohl užívat služby fyzických či právních osob zcela bezúplatně. 7. Doba splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu. Předpokladem splatnosti bezdůvodného obohacení je tedy hmotněprávní úkon žalobkyně, který se musí prokazatelně dostat do dispoziční sféry žalovaného. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván žalobou, která byla žalovanému doručena [datum], žalovaný ovšem opětovně nebyl schopen obsah této zásilky posoudit, a proto soud lhůtu k plnění odvíjí až ode dne [datum] (pátek), kdy na výzvu reaguje opatrovník žalovaného, čímž splatnost nastala v pondělí [datum] a neboť toho dne k zaplacení nedošlo, je žalovaný od [datum] v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se ovšem domáhá úroku ve výši 8,05 %, soud je pak jejím návrhem vázán a nemůže jej přestoupit. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto mohlo být přiznáno pouze z částky, v níž byla žaloba důvodná a pouze za období, kdy byl žalovaný v prodlení a v žalobkyní požadované výši. 8. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 89,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,61 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 5,39 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Náhradu nákladů řízení nechal soud hradit k rukám opatrovníka žalovaného, neboť částka opětovně přesahuje obnos, s nímž sám žalovaný může nakládat. 10. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.