19 C 11/2021-26 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužných televizních poplatků za měsíce srpen až listopad 2018 v celkové výši 539,75 Kč (1 x 134,75 Kč + 3 x 135 Kč) a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaných ke dni 15. 10. 2020 částkou 99,19 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020, potvrzení České pošty s. p., specifikace dluhu, výzev k úhradě ze dne 15. 3. 2020 a 27. 5. 2020 vč. dodejek a předžalobní upomínky ze dne 15. 7. 2020 vč. dodejky) soud zjistil, že žalovaný byla u žalobkyně přihlášen jako poplatník televizních poplatků v době od února 2007 do listopadu 2018. Za měsíce srpen až listopad 2018 bylo žalovanému předepsáno na televizních poplatcích celkem 540 Kč (4 x 135 Kč), přičemž uhradil jen 0,25 Kč a stále tak žalobkyni dluží částku 539,75 Kč (1 x 134,75 Kč + 3 x 135 Kč), když na výzvy k úhradě, ani předžalobní výzvu nereagoval. <i>5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.</i> <i>6. Podle § 6 téhož zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.</i> <i>7. Podle § 7 téhož zákona poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i> <i>8. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva.</i> 9. Při právním hodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobce je provozovatelem televizního vysílání na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi. Žalovaný se na základě přihlášky z měsíce únor 2007 stal poplatníkem televizních poplatků podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž tímto poplatníkem byl až do listopadu 2018, kdy se odhlásil. Žalovaný ale nezaplatil televizní poplatky za měsíce srpen až listopad 2018 v celkové výši 539,75 Kč a tyto poplatky žalobykni neuhradil ani výzvy k úhradě. 10. Protože poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce, vždy k 16. dni v měsíci se tak žalovaný dostala s jednotlivými měsíčními platbami do prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok též na úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci, a to až do 15. 10. 2020 (datum podání žaloby) v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 99,19 Kč. 11. Soud tedy žalobě s odkazem na shora cit. ustanovení zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vyhověl v celém rozsahu (výrok I. rozsudku). 12. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má tedy má právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci šlo o typově jednoduchou formulářovou žalobu mající administrativní charakter, přičemž žalobkyně disponuje svým vlastním právním oddělením a agendu televizních poplatků si sama spravuje. Činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla žalobkyně zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby jí tyto náklady hradil. V tomto směru soud postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobkyně advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobkyni v rámci rovného přístupu k účastníkům jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (předžalobní výzva k plnění a žaloba). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 600 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II. rozsudku). 13. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní, když podmínky pro stanovení lhůty jiné, soud v daném případě neshledal.