19 C 348/2020-61 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou, doručenou soudu dne 31. 8. 2020, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 461,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč od 12. 11. 2019 do 31. 8. 2020 v kapitalizované výši 361,64 Kč a od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 10. 2019 (dále jen„ smlouva“) prostřednictvím internetu. Žalovaná částka byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 4 500 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 638,45 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 323 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. 5. Co se týče předmětné smlouvy o úvěru, dle tvrzení žalobkyně byla smlouva o úvěru uzavřena tím způsobem, že žalovaný se nejprve zaregistroval na webových stránkách žalobkyně, kde uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Na základě registrace byla žalovanému založena v informačním systému žalobkyně klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný prostřednictvím klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru a žalobkyně žádost o úvěr schválila. Následně žalobkyně se žalovaným dne 14. 10. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] to tak, že žalovaný odsouhlasil její znění prostřednictvím klientské sekce. 6. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na jejích webových stránkách byly vyplněny jeho registrační údaje, žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o úvěru zakládající žalované nároky uzavřel, neboť neprokázala, že žalovaný o úvěr v poskytnuté výši požádal a odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně předložila. Z listin, které žalobkyně předložila k návrhu, sice vyplývá, že tyto mají vazbu k úvěru, nicméně z nich není zřejmé, zda mezi účastníky byla někdy uzavřena samotná smlouva (zda proběhl kontraktační proces mezi účastníky) a co přesně bylo jejím obsahem. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru za jí tvrzených podmínek, neprokázala, že jí vznikl nárok na plnění, která z této smlouvy vyplývají. 7. Protože nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud dále zkoumal, zda nedošlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, když dle tvrzení žalobkyně měla být částka ve výši 4 500 Kč převedena dne 14. 10. 2019 na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 30. 11. 2020 měl k uvedenému účtu dispoziční oprávnění žalovaný, nicméně na tento účet nebyla ke dni 14. 10. 2019 nebo krátce poté připsána z uvedeného účtu žalobkyně částka 4 500 Kč (viz sdělení [právnická osoba] ze dne 21. 12. 2020). 8. Vzhledem k výše uvedené zprávě banky vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 5. 1. 2021 k tomu, aby do 5 dnů od doručení usnesení doplnila žalobní tvrzení ohledně toho, jakou částku právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, kdy se tak stalo a na jaký účet a u jaké banky se tak stalo. Právní zástupkyni žalobkyně bylo toto usnesení doručeno dne 7. 1. 2021, ale ve stanovené lhůtě, tj. do 12. 1. 201, ani do dne vyhlášení rozhodnutí soud, tj. do dne 21. 1. 2021, na ně ale nijak reagováno nebylo. 9. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že tvrzeným způsobem došlo k obohacení žalovaného (převodem částky 4 500 Kč na jeho účet), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v celém rozsahu (výrok I.). 10. Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, v řízení žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal (výrok II.). 11. Nad rámec výše uvedeného ještě soud dodává, že teprve dne 29. 1. 2020, tj. po vyhlášení rozsudku v této věci, došlo do datové schránky soudu podání, ve kterém žalobkyně sděluje, že k žalobnímu návrhu bylo nedopatřením přiloženo potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby vztahující se k jiné platbě. Uvedené tvrzení bylo doloženo i správným potvrzením banky o provedené platbě ze dne 14. 10. 2019. Nicméně stalo se tak až po vyhlášení rozsudku v této věci, takže soud k tomu nemohl přihlížet.