19 C 363/2021-24 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce, uplatněný žalobou podanou u soudu dne 2. 9. 2021, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím za 1 x přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč + 1 x jízdné ve výši 24 Kč za jízdu linkou [číslo] MHD v [obec] dne 7. 6. 2021 bez platného jízdního dokladu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud tedy jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Z předložených listin soud zjistil ten skutkový stav, že žalovaný byl dne 7. 6. 2021 na lince [číslo] (autobus) MHD v [obec] kontrolován revizorem žalobce. K výzvě revizora nepředložil platnou jízdenku, proto mu byla revizorem uložena povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 24 Kč. Žalovaný tuto přirážku neuhradil (viz zápis o provedené přepravní kontrole). Ve shora uvedený den přepravní kontroly činila výše přirážky k jízdnému v [obec] 1 500 Kč a výše základního jízdného 24 Kč (viz Smluvní přepravní podmínky [anonymizována tři slova] a tarif [anonymizována tři slova]). Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení částky 1 524 Kč výzvou ze dne 17. 8. 2021 zaslanou mu téhož dne poštou (viz cit. výzva a potvrzení o odeslání písemnosti). 5. Obecná úprava smlouvy o přepravě osob je obsažena v ust. § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím, že dle ust. § 2578 občanského zákoníku podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. 6. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč. Zákonem č. 102/2013 Sb., účinným od 1. 5. 2013, se pak výše přirážky zvýšila na nejvýše 1 500 Kč. 7. Podle ust. § 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění účinném ke dni přepravy, se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem. Podle ust. § 7 odst. 1 cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu. 8. Podle ust. § 7 odst. 1 téže vyhlášky cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu. Podle odst. 6 téhož ustanovení nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 9. Podle ust. § 49 odst. 3 téže vyhlášky uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 10. Z výše uvedeného a po aplikaci uvedených zákonných a podzákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval ve shora uvedený den linkou [číslo] MHD v [obec] bez platného jízdního dokladu, za což mu byla v souladu s přepravními podmínkami žalobce uložena povinnost uhradit přirážku ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 24 Kč, což ale neučinil. Protože žalovaný neuhradil dlužnou částku k datu její splatnosti, tj. k datu prováděné kontroly dne 7. 6. 2021, dostal se dnem následujícím s jejich úhradou do prodlení a žalobce má tak nárok též na úrok z prodlení z částky 1 524 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně od 8. 6. 2021 do zaplacení. 11. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.). 12. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, takže má vůči žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Soudu je z úřední činnosti známo, že podání žalobce je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobci svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení. Pro splnění podmínek dle § 14b odst. 1 písm. a) a b) vyhl.č. 177/1996 Sb. proto soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Účelně vynaložené náklady žalobce jsou soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna a režijní paušál za tři úkony právní služby (1× převzetí, 1× žaloba, 1× jednoduchá výzva). Podle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby 200 Kč, tedy při třech úkonech právní služby činí mimosmluvní odměna 600 Kč a 3 režijní paušály podle § 13 odst. 1a § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., po 100 Kč dalších 300 Kč, k tomu náhrada 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí zbývajících 189 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 13. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.