19 C 370/2020-24 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobce, uplatněný žalobou podanou u soudu dne 5. 10. 2020, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím za 1 přirážku ve výši 1 500 Kč a 1 x jízdné ve výši 24 Kč za jízdu linkou [číslo] MHD v [obec] dne 23. 7. 2020 bez platného jízdního dokladu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud tuto věc rozhodl bez nařízení jednání, když vyšel z předložených listinných důkazů. 5. Z předložených listin – zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaná byla dne 23. 7. 2020 na lince [číslo] (tramvaj) MHD v [obec] kontrolována revizorem žalobce. K výzvě revizora nepředložila platnou jízdenku, proto jí byla revizorem uložena přirážka ve výši 1 x 1 500 Kč a povinnost doplatit jízdné ve výši 1 x 24 Kč. Žalovaná tyto částky neuhradila. 6. Jak soud zjistil ze Smluvních přepravních podmínek [anonymizována tři slova] a tarifu [anonymizována tři slova] činila ve shora uvedený den přepravní kontroly výše běžného jízdného MHD v [obec] 24 Kč a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč. 7. Z předžalobní výzvy z 22. 9. 2020 a potvrzení o odeslání písemnosti soud zjistil, že žalovaná byla k uhrazení částky 1 524 Kč vyzvána výzvou ze dne 22. 9. 2020 zaslanou jí poštou téhož dne. 8. Obecná úprava smlouvy o přepravě osob je obsažena v ust. § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s tím, že dle ust. § 2578 občanského zákoníku podrobnější právní úpravu osobní přepravy stanoví přepravní řády. <i>9. Podle ust. § 4 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ vyhláška“), se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem.</i> <i>10. Podle ust. § 7 odst. 1 téže vyhlášky cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu. Podle odst. 6 téhož ustanovení nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.</i> <i>11. Podle ust. § 37 odst. 4 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále je„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním odkladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné údaje k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč.</i> <i>12. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle odst. 3 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč. Zákonem č. 102/2013 Sb., účinným od 1.5.2013, se pak výše přirážky zvýšila na nejvýše 1 500 Kč.</i> 13. Z výše uvedeného a po aplikaci uvedených zákonných a podzákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná cestovala ve shora uvedený den linkou [číslo] MHD v [obec] bez platného jízdního dokladu, za což jí byla v souladu s přepravními podmínkami žalobce uložena povinnost uhradit přirážku ve výši 1 x 1 500 Kč a jízdné ve výši 1 x 24 Kč, tj. celkem částku 1 524 Kč, což ale neučinila. Protože žalovaná neuhradila dlužné částky k datu jejich splatnosti, tj. k datu prováděné kontroly, dostala se dnem následujícím s jejich úhradou do prodlení a žalobce má tak nárok též na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu. 14. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, má tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění práva. Soudu je z úřední činnosti známo, že podání žalobce je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobci svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení. Pro splnění podmínek dle § 14b odst. 1 písm. a) a b) vyhl.č. 177/1996 Sb. proto soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Účelně vynaložené náklady žalobce jsou soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna a režijní paušál za tři úkony právní služby (1× převzetí, 1× žaloba, 1× jednoduchá výzva). Podle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby 200 Kč, tedy při třech úkonech právní služby činí mimosmluvní odměna 600 Kč a 3 režijní paušály podle § 13 odst. 1a § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč dalších 300 Kč, k tomu náhrada 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí zbývajících 189 Kč. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce. 15. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.