28 C 3/2021-29 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 18 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 18 050 Kč od 9. 1. 2019 do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že s žalovanou dne 14. 11. 2017 uzavřela smlouvu o úvěru [částka] sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 15 400 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet formou týdenních splátek ve výši 590 Kč. Žalovaná úvěr splácela nepravidelně, a proto žalobkyně celkovou uhrazenou částku 17 350 Kč vydělila týdenní splátkou ve výši 590 Kč a vypočetla okamžik prodlení s úhradou splátky. Splatnost pohledávky nastala 12. 6. 2018 a prodlení žalované dne 9. 1. 2019. Dlužná částka 18 050 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 10 198 Kč a souhrnného poplatku ve výši 7 853 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy se nedostavila. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nich zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 14. 11. 2017, na základě níž poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 590 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 11. 2017 a každá další vždy 7 dnů po splatnosti předchozí splátky. Žalovaná potvrdila převzetí finančních prostředků v hotovosti podpisem smlouvy (smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalobkyně poskytla žalované informace o spotřebitelském úvěru (Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 4. Žalobkyně zjišťovala dotazem informační údaje o žalované a jejich majetkových poměrech a zjistila, že pobírá invalidní důchod ve výši 9 674 Kč a nájem platí ve výši 1 200 Kč, její výdaje tvoří splátky úvěru ve výši 1 534 Kč a jiné výdaje domácnosti ve výši 2 000 Kč (evidenční karty klienta). Žalobkyně prověřila úvěryschopnost žalované kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla systémem [právnická osoba] [anonymizováno], telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovanou a kontrolou předložených dokladů. 5. Žalovaná na dluh zaplatila celkem 17 350 Kč (Informací o smlouvě: [číslo]). Žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou dne 30. 4. 2020 žalovanou k úhradě dlužné částky 18 050 Kč do 7 dnů v níž uvedla, že žalovaná na úvěr zaplatila dosud částku 17 350 Kč. Zásilka se dostala do dispoziční sféry žalované dne 6. 5. 2020 (předžalobní upomínka, podací archu a sledování zásilek). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 11. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou spotřebitele jako slabší strany. Z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr, někdy za každou cenu, získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je povinnost posoudit úvěryschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019). Poskytovatel tak smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 12. České spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mimo jiné transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, kde se v čl. 8 odst. 1 věty první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěryschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice č. 2008 /48/ je uvedeno, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci OPR Finance s. r. o. proti GK tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Přestože přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není zákonem o spotřebitelském úvěru ani transponovanou směrnicí č. 2008 /48/ blíže specifikován, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit předložením potřebných listin (př. výpis z účtu, pracovní smlouva, mzdový výměr) a nikoli jen spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno subjektivním vnímáním. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila. Žalobkyně s žalovanou pouze vyplnila evidenční kartu, v níž žalovaná uvedla údaje o své osobě včetně majetkové situace, avšak žalobkyně již soudu nedoložila, že by si tyto skutečnosti tvrzené žalovanou listinami ověřila. Neochotu žalobkyně řádně