35 C 305/2021-24 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 20. 6. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 398 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 398 Kč od 4. 12. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 3. 8. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši 3 500 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 898 Kč do 3. 12. 2015, avšak této povinnosti nedostál. Společnost posléze uvedenou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr. 5. Žalobkyně soudu předložila listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce“,„ Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o zápůjčce“,„ Rozhodčí smlouva“,„ Zápis z vysvětlení následků uzavření rozhodčí smlouvy“, které měli Společnost a žalovaný uzavřít dne 3. 8. 2015; tyto listiny nejsou opatřeny podpisem žalovaného ani z dokazování nevyplynul jiný důkaz o vyjádření souhlasu žalovaného se smlouvou. Společnost zaslala dne 3. 8. 2015 na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, částku 3 500 Kč, VS odpovídající rodnému číslu žalovaného, [anonymizováno] pujcka [číslo] (viz potvrzení o platbě, sdělení FIO Banka na č. l. 13 vč. pohybu na účtu od 1. 8. do 31. 12. 2015). Dne 1. 1. 2021 si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy s účinností ke dni 31. 10. 2020 za úplatu specifikovanou v příloze č. 2 smlouvy (tam byla výše úplaty začerněna); strany se v čl. II.3 smlouvy dohodly, že pokud postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu do 20 pracovních dnů ode dne postoupení, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné). V příloze č. 1 byla pod položkou č. 9023946 uvedena pohledávka za žalovaným v aktuální výši 13 782,64 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 vč. příloh č. 1 a 2). Dopisem ze dne 2 2. 2021, zaslaným téhož dne, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 20 896,64 Kč do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni, z něhož nebylo patrno, kdo měl za Společnost jednat, stejně jako chyběl podpis příslušné oprávněné osoby (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). 6. Usnesením ze dne 17. 9. 2021, č. j. 35 C 305/2021-11, vyzval soud žalobkyni mj. k doplnění tvrzení, zda, kdy a jakým způsobem došlo k zaplacení úplaty za postupované pohledávky, které bylo podmínkou účinnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021; žalobkyně na výzvu nereagovala, jednání konaného dne 23. 11. 2021 se pak nezúčastnila, čímž se ochudila o možnost být případně ještě ústně poučena o povinnosti učinit příslušné skutkové tvrzení a k jeho prokázání učinit příslušný důkazní návrh. Soudu proto nezbylo než po právní rovině uzavřít, že k zaplacení úplaty za postupované pohledávky ze strany žalobkyně nedošlo. <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Soud předesílá, že nelze uplatnit judikatorní závěry, které se vytvořily k úpravě postoupení pohledávky dle § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle níž k závěru o aktivní věcné legitimaci postupníka postačuje prokázání notifikace dlužníka postupitelem (např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08), neboť právní úprava doznala v tomto ohledu určité změny. Aktivní věcná legitimace založená postoupením pohledávky je odvislá od platné smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi postupitelem a postupníkem. Aby však tato smlouva nabyla účinků vůči dlužníkovi, je nezbytné, aby postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno postupitelem nebo prokázáno dlužníkem. Notifikace ze strany postupitele má pro dlužníka ten význam, že v důvěře ve správnost jeho oznámení má poskytnout plnění osobě odlišné od dlužníka (postupníkovi), který je rovněž oprávněn přijmout plnění; z této notifikace ovšem nelze ještě dovodit, že by byl postupník toliko na základě oznámení postupitele o postoupení pohledávky oprávněn vymáhat po dlužníkovi plnění bez ohledu na skutečnost, zdali smlouva o postoupení pohledávky byla řádně uzavřena a je platná, či nikoliv. Je tedy nezbytné odlišovat právo přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele (postupitele) od práva vymáhat po dlužníkovi splnění práva (srovnej např. Horák, P. Následky neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, Právní rozhledy, 23-24 2017, s. 810 a násl. či Handlar, J. in Pražák, Z., Fiala, J., Hadlar, J., a kol. Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku: Komentář k § 1721–2893 podle stavu k 1. 4. 2017 ve znění zákona č. 460/2016 Sb. 1. vydání. Praha: Leges, 2017, Komentář k § 1882). 10. Žalobkyně svou aktivní věcnou legitimaci odvíjela od toho, že Společnost postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. V řízení bylo prokázáno uzavření uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, stejně jako bylo prokázáno, že v příloze č. 1 této smlouvy byla uvedena pohledávka Společnosti ze Smlouvy (tuto soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z.), nebylo však prokázáno, že by žalobkyně řádně a včas zaplatila úplatu za postupované pohledávky. Tato skutečnost je přitom pro postoupení pohledávek zcela zásadní, neboť strany se v čl. II.3 smlouvy dohodly na tom, že pokud postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu do 20 pracovních dnů ode dne postoupení, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení nebude účinné). Jinými slovy řečeno, byť Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, pro neprokázání zaplacení úplaty nemohl soud považovat postoupení pohledávky za účinné, na čemž ničeho nemění ani případné oznámení o postoupení pohledávky Společností žalovanému. Za dané situace tedy nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k uplatnění žalobou uplatněných nároků, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.). 11. Žalovaný byla zcela procesně úspěšný, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však tyto účelně vynaložené náklady řízení nedoložil ani se nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).