36 C 250/2021-40 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] a žalovaným distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 10 405 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 405 Kč. Z jistiny a poplatku žalobkyně požadovala 8,05% p.a. úrok z prodlení od 27. 5. 2016 do zaplacení. Žalovaný se jednání nezúčastnil, aniž by svou účast omluvil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný uvedením osobních údajů a odsouhlasením úvěrové smlouvy zaregistroval a byl mu na webovém rozhraní zřízen uživatelský účet, v němž požádal o konkrétní úvěr. Po ověření jeho schopnosti úvěr splácet mu právní předchůdce žalobkyně zaslal do uživatelského účtu návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřel. V řízení bylo výpisem z účtu, jehož majitelem a osobou oprávněnou s penězi na účtu disponovat byl žalovaný, prokázáno připsání částky 8 000 Kč ke dni 27. 4. 2016 od právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), proto soud žalovaného zavázal k zaplacení této částky. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně prokázala, že žalovanému dne 2. 2. 2021 odeslala výzvu z zaplacení, která byla podle § 573 o. z. žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 2. 2021. Za přiměřenou lhůtu k zaplacení lze považovat tři pracovní dny, tj. do 10. 2. 2021. Neplnil-li žalovaný, je ode dne následujícího v prodlení a žalobkyni počínaje dnem 11. 2. 2021 přísluší úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení jen ve výši 8,05 % ročně, proto soud vázán jejím návrhem zavázala žalovaného k zaplacení 8,05% p.a. úroku z prodlení z přiznané částky 8 000 Kč za dobu od 11. 2. 2021 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl. Žalobkyně uspěla v řízení s částkou 8 457 Kč (jistina 8 000 Kč, přiznaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodnutí částkou 457 Kč), což představuje 57 % předmětu řízení (14 949 Kč – 8 000 Kč jistina, 2 405 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 4 544 Kč žalovaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni rozhodnutí). Žalobkyni tak příslušelo právo na náhradu 14 % (57 % - 43 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady ve výši 1 768 Kč, což představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 2,5× 200 Kč (počítána z jistiny ve výši 8 000 Kč; poplatek za poskytnutí úvěru je svou podstatou odměnou za poskytnutí peněz tedy úrokem, k němuž se coby příslušenství při stanovení odměny nepřihlíží, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění z 2. 2. 2021 (chybí právní rozbor), návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3×100 dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 168 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 248 Kč (14 % z 1 768 Kč) je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.