36 C 295/2020-56 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 343,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 343,22 Kč za dobu od 15. 11. 2018 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 4 343,22 Kč je tvořena jistinou ve výši 2 100 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 243,22 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 2 100 Kč a termínem splatnosti 14. 11. 2018. Podpis žalovaného je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem, který byl žalovanému zaslán na číslo mobilního telefonu, který žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne 16. 10. 2018 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 2 100 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 11. 2020), přičemž [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 2 100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.), proto soud žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 2 100 Kč a ohledně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 243,22 Kč žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 17. 4. 2020, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 20. 4. 2020. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 23. 4. 2020). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 24. 4. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 343,22 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení. Soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v jí požadované nižší výši, avšak až od 24. 4. 2020 a jen z přiznané částky 2 100 Kč a za dobu od 15. 11. 2018 do 23. 4. 2020 žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl z celé žalované částky a počínaje 24. 4. 2020 až do zaplacení ze zamítnuté částky 2 243,22 Kč. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.