36 C 320/2020-51 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 070 Kč za dobu od 19. 1. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná částka 7 070 Kč je tvořena jistinou ve výši 5 000 Kč, úrokem ve výši 1 570 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 7 070 Kč a termínem splatnosti 18. 1. 2020. K prokázání svých tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Předložená nepodepsaná smlouva o revolvingovém úvěru nemůže být důkazem o tom, že byl tvrzený postup dodržen. Žalobkyně tudíž neprokázala, že její právní předchůdce s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřel. V řízení bylo prokázáno, že dne 19. 9. 2019 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč (sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 11. 2020), přičemž [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.), proto soud žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 5 000 Kč a ohledně úroku ve výši 1 570 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 500 Kč žalobu zamítl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 9. 3. 2020, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 12. 3. 2020. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 16. 3. 2020 - připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 17. 3. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 070 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení od 17. 3. 2020 a jen z přiznané částky 5 000 Kč a za dobu od 19. 1. 2020 do 16. 3. 2020 žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl z celé žalované částky a počínaje 17. 3. 2020 až do zaplacení ze zamítnuté částky 2 070 Kč. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 7 755,60 Kč (7 070 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žalobního návrhu ke dni 6. 1. 2020 685,60 Kč) a částky 5 405,40 Kč (5 000 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I ke dni 6. 1. 2020 405,40 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 69 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 38 % (69 % - 31 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 368 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 500 Kč (2,5× 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 168 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 520 Kč (38 % z 1 368 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobci v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 11. 12. 2020, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.