36 C 321/2021-29 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 554 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 354 Kč za dobu od 8. 9. 2020 do zaplacení. Žalovaná částka podle žaloby představuje dlužné pojistné ve výši 354 Kč za období od 8. 8. 2020 do 7. 9. 2020 včetně a poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč, k jejichž úhradě byl žalovaný zavázán na základě mezi účastníky uzavřené pojistné smlouvy [číslo]. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že mezi žalobkyní (dříve [právnická osoba]) jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena dne [datum] pojistná smlouva o škodovém pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání. Ve smlouvě se žalovaný za sjednané pojištění zavázal žalobkyni hradit pojistné ve výši 1 099 Kč čtvrtletně. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem ke dni 8. 11. 2018 (pojistná smlouva). <i>Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.</i> <i>Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.</i> <i>Podle § 2783 odst. 1, 2 o. z. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.</i> Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi účastníky byla podle § 2758 odst. 1 o. z. uzavřena pojistná smlouva, kterou se žalovaný jako pojistník od počátku pojištění sjednaného ke dni 8. 11. 2018 zavázal platit žalobkyni jako pojistiteli pojistné ve výši 1 099 Kč čtvrtletně. Žalovaný byl ve smyslu § 2782 odst. 1 o. z. povinen hradit sjednané pojistné po celou dobu trvání pojistného vztahu. Na základě výsledku dokazování má soud za prokázané, že nejpozději k datu 7. 9. 2020 pojistný vztah z předmětné pojistné smlouvy trval. Ve vztahu ke skutečnostem způsobujícím zánik pojistného vztahu k dřívějšímu datu totiž břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo žalovaného, který však k takovým skutečnostem do řízení žádná tvrzení či důkazy nevnesl. Žalovaný povinnost hradit pojistné po dobu trvání pojistného vztahu porušil, když nezaplatil za období od 8. 8. 2020 do 7. 9. 2020 pojistné v poměrné výši 373 Kč (1 099 Kč/91 dní). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na pojistném za uvedené období domáhala zaplacení pouze 354 Kč, soud jí podle jejího návrhu přiznal právě tuto požadovanou (nižší) částku. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč odkazujíce obecně na smluvní ujednání účastníků, aniž by konkrétně tvrdila, jakým ujednáním bylo právo na zaplacení poplatku dohodnuto a v souvislosti se kterou upomínkou poplatek požaduje. Jednání se nezúčastnila a zbavila se tak možnosti být o absenci těchto tvrzení poučena. Ohledně částky 200 Kč tak byla žaloba pro neunesení břemene tvrzení zamítnuta. Nezaplacené pojistné bylo v souladu s § 2783 odst. 2 o. z. splatné k prvnímu dni příslušného pojistného období. Protože žalovaný neuhradil pojistné k datu jeho splatnosti (tj. 8. 8. 2020), dostal se s jeho zaplacením do prodlení, pročež žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky až do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 8,25 % ročně). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení za období od 8. 9. 2020 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 590 Kč (554 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 1. 12. 2021 ve výši 36 Kč) a částky 390 Kč (354 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 1. 12. 2021 ve výši 36 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 66 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 1 434 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 554 Kč (odměna omezená výší tarifní hodnoty dle § 14b odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.) a částky 180 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 459 Kč (32 % z 1 434 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.