36 C 336/2021-27 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 133 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 73 Kč za dobu od 10. 10. 2020 do 22. 7. 2021. Žalovaná částka podle žaloby představuje dlužné pojistné ve výši 533 Kč za období od 1. 7. 2020 do 31. 10. 2020, k jehož placení byl žalovaný zavázán na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] a dále paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč. 2. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva pro autopojištění [anonymizována tři slova] [číslo]. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Ve smlouvě se žalovaný zavázal za sjednané pojištění žalobkyni hradit pojistné ve výši 1 947 Kč za roční pojistné období. Pojištění bylo dohodnuto ode dne 1. 7. 2020. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky ([anonymizována dvě slova] [číslo pasu]). Dle článku 4 odst. 10 pojistných podmínek je pojistitel oprávněn požadovat náklady spojené s vymáháním pojistného, pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši. Protože se žalovaný s placením pojistného dostal do prodlení, žalobkyně mu dne 20. 8. 2020 odeslala upomínku dlužného pojistného. 3. Podle § 1 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v účinném znění, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. 4. Podle § 3 odst. 1 první věty zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. 5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Podle § 2783 odst. 1, 2 o. z. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Mezi účastníky byla podle § 3 odst. 1 první věty zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2758 odst. 1 o. z. uzavřena pojistná smlouva, kterou se žalovaný jako pojistník od počátku pojištění sjednaného ke dni 1. 7. 2020 zavázal platit žalobkyni jako pojistiteli pojistné ve výši 1 947 Kč ročně. Žalovaný byl ve smyslu § 2782 odst. 1 o. z. povinen hradit sjednané pojistné po celou dobu trvání pojistného vztahu. Na základě výsledku dokazování má soud za prokázané, že nejpozději k datu 9. 10. 2020 pojistný vztah z předmětné pojistné smlouvy trval. Ve vztahu ke skutečnostem způsobujícím zánik pojistného vztahu k dřívějšímu datu totiž břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo žalovaného, který však k takovým skutečnostem do řízení žádná tvrzení či důkazy nevnesl. Žalovaný povinnost hradit pojistné po dobu trvání pojistného vztahu porušil, když nezaplatil za období od 1. 7. 2020 do 9. 10. 2020 pojistné v poměrné výši 538 Kč (1 947 Kč/365 dní). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na pojistném za uvedené období domáhala zaplacení pouze 533 Kč, soud jí podle jejího návrhu přiznal právě tuto požadovanou (nižší) částku. 10. Pokud žalobkyně tvrdila, že jí i přes zánik pojištění ke dni 8. 10. 2020 náleží pojistné až do konce tohoto kalendářního měsíce, a to s poukazem na úpravu provedenou v § 13 odst. 2 zákona číslo 168/1999 Sb., pak soud tento její názor nesdílí. To proto, že tato úprava dopadá na pojištění, které bylo sjednáno na dobu určitou, neboť jen v takovém případě lze hovořit o zániku pojištění před koncem doby, na níž bylo sjednáno. V tomto případě však bylo pojištění sjednáno na dobu neurčitou, a proto žalobkyni náleží pojistné jen za dobu jeho trvání. 11. Dále žalobkyně požadovala zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním pojistného ve výši 600 Kč, a to za odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Ustanovení článku 4 odst. 10 pojistných podmínek [anonymizována dvě slova] [číslo pasu] zakládá právo žalobkyně požadovat náklady spojené s vymáháním pojistného, pokud nebylo zaplaceno včas a ve sjednané výši. Žalobkyně tak byla povinna v řízení tvrdit a prokazovat, jaké konkrétní náklady při vymáhání pojistného vynaložila. Takové skutečnosti však žalobkyně netvrdila a právo na zaplacení tvrzených nákladů neprokázala. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně dne 20. 8. 2020 odeslala žalovanému na adresu dohodnutou ve smlouvě upomínku k zaplacení dlužného pojistného. V souladu s ustanovením § 513 o. z. a článkem 4 odst. 10 [anonymizována dvě slova] [číslo pasu] přiznal soud žalobkyni za vyhotovení a odeslání této upomínky částku 50 Kč odpovídající nákladům na vyhotovení písemnosti a její odeslání doporučeně do vlastních rukou adresáta. Ve zbytku, tedy ohledně částky 550 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně v řízení neprokázala vznik práva na zaplacení nákladů v této výši. 12. Nezaplacené pojistné bylo v souladu s § 2783 odst. 2 o. z. splatné k prvnímu dni příslušného pojistného období (tj. ke dni 1. 7. 2020). Protože žalovaný neuhradil pojistné k datu jeho splatnosti, dostal se následujícím dnem s úhradou dlužné částky do prodlení, pročež počínaje tímto datem až do zaplacení žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (tj. 8,25 % ročně). 13. Jelikož žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení z částky 1 133 Kč v kapitalizované výši 73 Kč za období od 10. 10. 2020 do 22. 7. 2021, soud jí v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, ovšem pouze z částky ve výši 533 Kč v kapitalizované výši 34 Kč (533 Kč, 0825/365 dní). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 1 133 Kč, když nebylo – jak je uvedeno výše – prokázáno, že by žalobkyni právo na zaplacení částky 550 Kč vůbec vzniklo, a vzhledem k tomu, že úrok z prodlení z přiznaných nákladů na vymáhání pojistného ve výši 50 Kč, které svou povahou představují příslušenství pohledávky (náklady spojené s uplatněním pohledávky) ve smyslu § 513 o. z., přiznat nelze, soud žalobu zamítl rovněž ohledně úroku z prodlení z částky 600 Kč za požadované období v kapitalizované výši 39 Kč. 14. Předmětem sporu byla částka 1 206 Kč (1 133 Kč + úrok z prodlení ve výši 73 Kč), přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 617 Kč (583 Kč + úrok z prodlení ve výši 34 Kč), tedy z 51 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.